Název výstavy Hell Is Other People odkazuje na Sartrův citát o tom, že nás druhý člověk „zrcadlí” a tím objektivizuje. Jedná se o psychické peklo hodnotících pohledů těch ostatních. Kolář a Pokorný vzájemně zrcadlí náměty svých děl a uvádí diváka do nejistoty, co je předloha a co odvozenina. Může být kopie autentičtější než její vzor? Nejsme všichni jen falešnými napodobeninami sebe samých? Kolář zří tragickou budoucnost lidského těla v jeho utilitárním mrzačení robotikou a Pokorný vnímá tělo coby monstrózní biomechanismus.

Oba umělci zvou diváka do industriálního pekla ze železa a betonu. Kolář přichází se sérií robotů napodobujících patologické lidské chování v síti toxických vztahů. Opustil svou dřívější kritiku popkulturního kýče a přiklonil se k apokalyptické technokracii, kde se stroje proměnily v mechanizované noční můry. Je však stále věrný myšlenkám existencialismu a nihilismu, přičemž nyní se zaměřuje na perspektivismus. Technologie nejsou nástrojem objektivní pravdy – představují zničující automat, který slepě kvantifikuje svět.

Sochař Pokorný staví své inferno z démonických plastik za použití betonu, asfaltu, křemíku a dalších civilizačních materiálů. Rozebírá svět a z jeho fragmentů skládá nového člověka, jako Bůh tvořil z hlíny Adama. Na rozdíl od Koláře nezpodobňuje roboty, nýbrž golemy z živé biomasy. Jsou to deformované, existenciálně přetížené bytosti krátce před zhroucením.

Díla obou autorů na sebe reagují, odporují si a vzájemně se ovlivňují. Je to pološílený dance macabre, kde místo žebráků a králů tančí stvůry a androidi. Kolář vyvrací spásnost technologií a Pokorný kult těla. Pokorný své výtvory škrábe, pálí, vrství, ničí a znovu staví, zápasí s nimi jako biblický Jakub s andělem, byť padlým. Jak napsal Albert Vyskočil: „Umění je výsledkem boje. […] Umělec zápasí přímo o své bytí.” A tato výstava dokazuje, že za umění je nutno bojovat.

Martin Kolář (*1999) je čerstvým absolventem pražské AVU. Studium započal v ateliéru kresby Jiřího Petrboka a dokončil u Alice Nikitinové. Již od prvního ročníku budil pozornost svou velmi precizní malířskou technikou ve spojitosti se svébytným stylem, v němž po vzoru Jacquese Derridy kriticky dekonstruuje realitu. Jeho obrazy jsou psychologickými skicami demaskujícími společnost. Postavy (často handicapované, paralyzované, či srostlé do sebe) jsou vystavené absurdním patologickým dějům mimo svoji kontrolu. Vystavoval v Galerii NTK, Galerii Dolmen, Nookart studiu, Art Space NOV aj. Je také frontmanem v kapelách Miagra (alternative rock) a Vincent (darkwave).

Matěj Pokorný (*1997) vystudoval AVU pod vedením Lukáše Rittsteina (2017–2018) a Jiřího Petrboka (2018–2023). Zaměřuje se na sochu i figurativní malbu, prostřednictvím kterých zkoumá proměny lidského těla a vědomí v kontextu technologií a digitálního věku. Jeho práce prolínají témata destrukce, entropie a nekontrolovatelnosti. Pohybuje se na hranici mezi strukturou a neočekávanými výsledky. V poslední době se jeho zaměření přesunulo ke kombinování abstraktních forem s figurativními prvky a ponořuje se do témat kyborgismu a transhumanismu. Vystavoval např. ve Spot Gallery, HYB4, Portheimka Gallery, Platforma 15 atd. Je členem experimentální divadelní skupiny Nous Kolektiv.