Budoucnost si obvykle představujeme jako něco dosud neznámého – jako svět nových materiálů, technologií a možností. Výstava Zbytky budoucnosti ji však ukazuje jako krajinu sešitou z toho, co už prošlo lidskou zkušeností: z opotřebených látek, průmyslových zbytků, fragmentů těl, digitálních obrazů i stop násilí. Textil zde není pouhým médiem, ale také materiálovým archivem, který uchovává paměť těla, krajiny, domácnosti, průmyslové výroby i válečné zkušenosti. Steh může spojovat i zraňovat, opravovat i perforovat, uchovávat vzpomínku i zaznamenávat svědectví. To, co ztratilo původní funkci, se stává východiskem nových forem a významů. Ve zbytcích dosloužilého světa tak už lze zaslechnout budoucnost, která se teprve skládá.

Důležitým východiskem výstavy je tvorba Inez Tuschnerové, významné osobnosti textilního umění, která se v 60. letech podílela na vývoji technologie art protis. Její odkaz aktualizuje Judita Levitner Studénka prostřednictvím syntetických textilií a destruktivních zásahů; zároveň jej interpretuje z feministické perspektivy a propojuje s otázkami práce, nadprodukce a hodnoty materiálu.

Paměť materiálu se rozvíjí ve vztahu k tělu a každodennosti. Intuitivní pohyb ruky vedený strukturami starých textilií formuje šité obrazy Daniely Mikuláškové, zatímco Kristýna Kovaříková v opakovaném rytmu tuftování propojuje zkušenosti péče a ztráty s potřebou znovu ustavovat řád. 

V dalších figurativních polohách tělo splývá s geologickými a vodními systémy (Michal Mižu Mitro) nebo se rozpadá do zranitelných fragmentů (Jan Bražina). Naléhavou polohu získává steh v tvorbě Maud Kotasové, která jej vede skrze perforované karoserie a průmyslové předměty, aby uchovala svědectví o válečném násilí.

Jinou rovinu výstavy otevírají rozdílné časové vrstvy textilní obraznosti – od archetypálních obrazů těla a domova, v nichž se propojují každodennost, péče, zánik a obnova (Martin Skalický), až po pomíjivé zprávy a nostalgické obrazy nedávné digitální minulosti, nahlížené s jemnou ironií a hravostí (Vendula Chalánková, Vojtěch Luksch).

Výstava se koná ve ŠMERAL ART FACTORY v blízkosti někdejších závodů Vlněna a Mosilana, kde se paměť vystavených děl propojuje s průmyslovou historií místa.

vystavující: Jan Bražina, Vendula Chalánková, Maud Kotasová, Kristýna Kovaříková, Judita Levitner Studénka, Vojtěch Luksch, Daniela Mikulášková, Michal Mižu Mitro, Martin Skalický, Inez Tuschnerová

kurátorka: Martina Mrázová

Ve spolupráci s Dny otevřených ateliérů na jižní Moravě 2026.