Martin Mrkva – Nesmrtelným

Práce Martina Mrkvy na diváka mohou působit syrovým až ponurým dojmem, a to nejen skrze tlumené tóny barev, ale i existencionálním laděním a výběrem témat. Jeho obrazy se dotýkají života skrze vědomí jeho konečnosti. Zachycená lidská těla, tváře i květiny se vynořují z temných ploch jako něco dočasného – jako hmota vystavená času, chřadnutí, rozpadu a nevyhnutelnému zániku.

Tíživá atmosféra obrazů není samoúčelná. Mrkva sleduje okamžik, kdy se krása začíná měnit v pomíjivost a přítomnost v pouhou vzpomínku. Dokonce i monumentální kytice nesou název Odcházející. Květiny zde nejsou symbolem rozkvětu, ale okamžiku těsně před tím, než začnou vadnout. Jsou krásné právě proto, že jejich krása nemůže trvat.

Mrkvovy obrazy působí, jako by byly vyrvány nejen ze života, ale i ze svých vlastních rámů. Plátna překračují jejich hranice, opouštějí bezpečný prostor obrazu a vstupují do okolní zdi. Instalace pracuje s dojmem rozpadající se, opadávající omítky, pod níž se objevují útržky slov: pomíjivost, chřadnutí, zmar, rozklad, stín… Jako by ani samotné zdi galerie nedokázaly zůstat nedotčené tím, o čem obrazy vyprávějí.

Autorovy práce mohou připomínat vytržené listy z deníku Chárona, který si během nekonečného čekání mezi dvěma břehy kreslí svět, jenž před jeho očima neustále přichází a odchází. Těla, květiny, stíny… Útržky životů, které na okamžik získaly podobu a vzápětí ji začínají ztrácet.

Název současné výstavy v Kralupech nad Vltavou – Nesmrtelným v sobě nese otisk nedaleko stojícího kralupského pomníku padlým, připomínajícího oběti válek. Neboť také pomník je pokusem postavit proti pomíjivosti lidského těla paměť uchovat jména těch, jejichž život skončil. Možná právě zde se skrývá skutečná nesmrtelnost. Ne v těle, které neodvratně stárne a mizí, ale ve stopě, kterou po sobě člověk zanechá. Nesmrtelným tak není výstavou o smrti. Je výstavou o životě pozorovaném z místa, odkud už je jeho konec vidět.

Kurátor: PhDr. Michal Tošner, Ph.D.