Voda, řeky, procesy země jsou základní významové linie spoluurčující výtvarné uvažování Gabriely Novákové. Jejich neustálý koloběh/pohyb spoluutvářející charakter krajiny, současně formující sféry našemu pohledu skryté. Autorka ve svých pracích nechává svobodně prostupovat exaktní a fantazijní roviny. Principy vnímané v krajině analogicky nachází v myšlenkovém prostoru člověka.

Řeku vnímá jako cévní systém země, jako smyslový orgán přírody. Fascinuje ji, jak se struktura městské i přírodní krajiny proměňuje v čase působením vody. Cesta vody meandruje, děje se v rytmech, formuje horniny, vytváří nové ostrovy. V prostředí neustále vrací a zviditelňuje svou nadčasovou strukturu. Přítomnost jejích procesuální principů, formujících tvary krajiny, autorka vnímá i v mentálním prostoru, individuálním či kolektivním.

Zásadně inspirativní jsou pro Gabrielu Novákovou řeky Bečva a Morava. V posledních letech věnuje pozornost i fenoménu mokřadů. Kromě osobního průzkumu konkrétních lokalit nachází informace i ve vojenských a geologických mapách. Zajímají ji různé interpretace historie Země. Její pozornost poutá moment vědomého nadhledu, možnost zviditelňování skrytého. V krajině vnímá sílu neustálé přítomnosti řádu, rovnováhy, udržovaných právě působením pohybů vody.

Gabriela Nováková nás svými pracemi vrací k vědomí citlivosti vůči jevům a procesům okolního prostředí obecně. Nabízí ale i možnost probudit ve vlastním nitru „vodní vědomí“, „vodní bdělost“ (Theodor Schwenk, Citlivý chaos), zjemnit pozornost pro případ, že bychom chtěli do koloběhu přírody a vody nějakým způsobem zasahovat.

Gabriela Nováková (*1964) studovala v letech 1984–1990 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; v roce 1989 uskutečnila stáž na École nationale supérieure des Arts Décoratifs v Paříži. V roce 2018 dokončila doktorské studium na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1983 proběhla řada jejích samostatných výstav v ČR i zahraničí (především v Polsku a Německu). Obdržela několik ocenění za kresbu (1998, 1999, 2000, 2002). Od roku 2005 vyučuje na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Od roku 2021 je kurátorkou galerie Kostnice v Rožnově pod Radhoštěm.