"Don't remember the strings going in. Just the warmth spreading under my skin, filling me up like I was a glove someone was slipping on."

Co se stane, když kulturní fikce přestane být reprezentací a začne fungovat jako psychická infrastruktura člověka? Loutka je zde obrazem člověka, jehož identita vzniká v propletencích kulturních narativů, algoritmických systémů, kolektivních afektů a popkulturních vyobrazení. 

Dílo Where did it all go wrong :X se pohybuje na průsečíku současné afektové teorie a posthumanismu a táže se, jak se dnes člověk stává subjektem prostřednictvím fikčních obrazů. Fikční postavu pak zkoumá jako kulturní referenci a zároveň médium, skrze nějž subjekt organizuje vlastní emoce, morální dilemata i pocit existence.

Pracuje s mýtem jako souborem symbolů, ke kterým se můžeme vztahovat na pomezí skutečného a neskutečného. Postava, inspirovaná charakterem z japonských anime seriálů, je produktem současné sekulární post-post-internetové mytologie. Skrze niž se ukazuje, že každá velká morální aspirace s sebou nese mnohovrstevnatou síť vztahů a křivd a zodpovědnosti vůči blízkým lidem.

Postava za sklem je nehybná, ačkoli drží vzpřímeně na ocelových lankách, připomínajících loutkářovy nitky. Interaguje se sklem, a tedy i s procházejícím (náhodným) publikem, ale pouze podává otevřenou dlaň, nemůže nabídnout bližší spojení. Nerezová ocel je pevný materiál, který lze ohýbat do různých tvarů, aniž by se zlomila. Je možné projít koloběh bolesti a zůstat nezlomen*a?