Zlatý věk- reminiscence kubismu v současném výtvarném umění

Vystavující umělci:
Josef Achrer, Vasil Artamonov, Tomáš Bárta, Ondřej Basiuk, Radek Brož, Petr Brožka, Stanislav Diviš, Milena Dopitová, René Hábl, Zdeněk Halla, David Hanvald, Annegret Heinl, Vladimír Houdek, Dana Chatrná, Lukáš Jasanský / Martin Polák, Marie Kapounová, Vladimír Kokolia, Ivan Kříž, Petr Kvíčala, Josef Mladějovský, Jan Merta, Josef Mrva, Jaromír Novotný, Svatopluk Otisk, Luděk Rathouský, Pavla Sceranková, Tomáš Smetana, Jan Steklík, Václav Stratil, Antonín Střížek, Miroslav Štolfa, Jiří Thýn, Petr Veselý

Moderní a avantgardní umění počátku dvacátého století je v současné době častým námětem či inspirací výtvarné tvorby. Návratů, analýz či ironických komentářů k moderním směrům je stále mnoho. Jedná se jak o spontánní potřebu navazovat na to nejzajímavější, co v českém umění 20. století vzniklo a s čím se musí každý umělec konfrontovat, tak o promyšlený komentář či analýzu podoby domácí moderní kultury, včetně jejích politických a historických souvislostí.

Skupinovou výstavu, která sleduje v současné výtvarné tvorbě nejrůznější kubistické reminiscence, připravil brněnský malíř Petr Veselý. Jeho kurátorský počin doplňuje spontánně vzniklou mozaiku letošních výstav v různých českých galeriích, které se dotýkají ohlasů kubismu v současném českém umění. Četný výskyt výstav s podobným námětem svědčí o aktuální potřebě vyrovnat se s odkazem moderní kultury, která je intenzivně přítomna i na mezinárodní scéně – v oblasti umění, filozofie či historie.

Kubismus v kontextu české moderní kultury představuje specifickou, jedinečnou podobu tohoto směru, a to zejména v oblasti architektury a designu. Je spojen s dobovým uvažováním o budování nového československého státu, později se stal důležitou součástí na modernu navazující domácí kultury po druhé světové válce.

K tématu výstavy její kurátor říká: „Výstava představuje díla více než třiceti současných autorů, která reflektují některé vyjadřovací postupy mající svoje zázemí v kubismu, případně interpretující konkrétní kubistická díla. Kubismus se ukazuje jako fenomén, který zásadním způsobem ovlivnil následný vývoj výtvarného umění, architektury a designu. Avšak principy, které s kubismem spojujeme, mají kořeny mnohem hlubší. Ať už máme na mysli geometrické a konstruktivní (stavebné) principy (na výstavě někdy blízké konkrétnímu umění, jindy mající obsahové i formální zázemí až ve středověké malbě), tendenci k autonomii vyjadřovacích prostředků a jejich organizaci, artikulační možnosti obrazového prostoru a pojímání obrazu jako obsahově i formálně trojrozměrného objektu, princip fragmentárnosti, kubické pojetí předmětu atd. Kubismus postupně ruší rozdíl mezi předmětem a prostorem, objemem a ‚prázdnem‘ kolem něho. Vzniká tak nový, relativizovaný a rekonstruovaný prostor…“