ZLATÝ VĚK. Reminiscence kubismu v současném výtvarném umění.
René Hábl, Zlatý věk, 2008.
Moderní a avantgardní umění počátku dvacátého století je v současné době častým námětem či inspirací výtvarné tvorby. Návratů, analýz či ironických komentářů k moderním směrům je stále mnoho. Jedná se jak o spontánní potřebu navazovat na to nejzajímavější, co v českém umění 20. století vzniklo a s čím se musí každý umělec konfrontovat, tak o promyšlený komentář či analýzu podoby domácí moderní kultury, včetně jejích politických a historických souvislostí.
Skupinovou výstavu, která sleduje v současné výtvarné tvorbě nejrůznější kubistické reminiscence, připravil brněnský malíř Petr Veselý. Jeho kurátorský počin doplňuje spontánně vzniklou mozaiku letošních výstav v různých českých galeriích, které se dotýkají ohlasů kubismu v současném českém umění. Četný výskyt výstav s podobným námětem svědčí o aktuální potřebě vyrovnat se s odkazem moderní kultury, která je intenzivně přítomna i na mezinárodní scéně – v oblasti umění, filozofie či historie.
Kubismus v kontextu české moderní kultury představuje specifickou, jedinečnou podobu tohoto směru, a to zejména v oblasti architektury a designu. Je spojen s dobovým uvažováním o budování nového československého státu, později se stal důležitou součástí na modernu navazující domácí kultury po druhé světové válce.
K tématu výstavy její kurátor říká: „Výstava představuje díla více než třiceti současných autorů, která reflektují některé vyjadřovací postupy mající svoje zázemí v kubismu, případně interpretující konkrétní kubistická díla. Kubismus se ukazuje jako fenomén, který zásadním způsobem ovlivnil následný vývoj výtvarného umění, architektury a designu. Avšak principy, které s kubismem spojujeme, mají kořeny mnohem hlubší. Ať už máme na mysli geometrické a konstruktivní (stavebné) principy (na výstavě někdy blízké konkrétnímu umění, jindy mající obsahové i formální zázemí až ve středověké malbě), tendenci k autonomii vyjadřovacích prostředků a jejich organizaci, artikulační možnosti obrazového prostoru a pojímání obrazu jako obsahově i formálně trojrozměrného objektu, princip fragmentárnosti, kubické pojetí předmětu atd. Kubismus postupně ruší rozdíl mezi předmětem a prostorem, objemem a ‚prázdnem‘ kolem něho. Vzniká tak nový, relativizovaný a rekonstruovaný prostor…“
René Hábl, Zlatý věk, 2008.