Železná města: Diskuse k výstavě Krajiny Logistiky

„Tady se postavily železný města. Zabrala se zemědělská půda a
postavily se ty haly. Obrovský. A je tam velkej tok lidí, co se sjíždí z
daleka. A ještě jsem neslyšel nikoho, že by si
pochvaloval plat.“ Těmito slovy shrnuje s přehledem celou logistiku
majitel hospody v malém městě v západních Čechách nedaleko jednoho z
areálů.

To, čemu verneovsky říká železná města, skutečná města připomíná svou
velikostí a počtem svých dočasných „obyvatel“. Logistická centra s
obřími sklady jsou fyzickým odrazem současné globální ekonomiky, systému
založeném na nepřetržitém toku zboží. Za poslední tři roky se celková
plocha skladů u nás téměř zdvojnásobila. V poměru k HDP jich máme už
téměř dvakrát více než v Polsku a třikrát více než v Maďarsku a na
Slovensku. Stáváme se skladem (a skladníky) Evropy.

V diskusi se dotkneme několika otázek k tomuto tématu. Jaký dopad má
výstavba velkoplošných skladů plných méně kvalifikované práce na českou
společnost, český venkov, jeho každodenní realitu a budoucnost? Jakou
roli hrají mikrozměny v sociální struktuře, soudržnosti a sousedských
vztazích? Jsou lehké montované systémy dle mezinárodních certifikátů
udržitelné a mění krajinu pouze dočasně nebo představují pozvolnou,
nenávratnou změnu životního prostředí? Logistická centra nejsou městy,
parky, nejsou pouhou infrastrukturou. Čím tedy jsou?

Hosté diskuse:
Vít Bohal je doktorandem oboru kritické a kulturní teorii na Univerzitě
Karlově. Je členem pražské skupiny Diffractions Collective, která se
zaměřuje na témata jako akceleracionismus, posthumanismus, geofilozofii a
kritickou teorii. Jeho texty se objevily v časopisech VLAK, VICE,
A2larm, A2, Word Addict nebo Tvar. Je spolueditorem publikací
Reinventing Horizons (display, 2016), a Allegorithms (Litteraria
Pragensia, 2017).

Martin Ouředníček je docentem na Přírodovědecké fakultě Univerzity
Karlovy, je vedoucím výzkumného týmu Urbánní a regionální laboratoř
působícím na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje. Je
editorem několika knih, jako je například Atlas sociálně prostorové
diferenciace České republiky (2011), Historický atlas obyvatelstva
českých zemí (2017), Sociální geografie Pražského městského regionu
(2006), Sociální proměny pražských čtvrtí (2012), Sub Urbs (2013),
Sociální prostředí Prahy (2017) a autorem více než 100 vědeckých
publikací.

Michaela Pixová je sociální geografka zkoumající městská prostředí a
jejich vztah k alternativním kulturám, k aktivní občanské společnosti a k
sociálním nerovnostem. Působí jako vědecká pracovnice na Institutu
sociologických studií FSV UK v Praze. Jako autorka spolupracuje s online
deníkem A2larm.

Úvodní foto: Prologis-Park Prague-Rudná (www.prologiscee.eu)