Ze života lidí a hmyzu

U Kdyně, ležící na rozhraní Šumavy a Českého lesa, kde se rozprostírají hluboké smrkové i borové lesy, má své bydliště malíř Václav Sika. Do lesa chodívá s fotoaparátem na procházky a snímků přírody používá jako předloh ke svým malbám. Říká, že kmeny smrků zde přecházejí až k růžovým valérům a zajímavé proměny barev lze pozorovat i ve zvlněné hladině známých jezer – Černého, Čertova, Prášilského, Laky. Také na úbočí Herštýna a Rýzmberku jsou chráněné krajinné oblasti s bučinami, kde umělec čerpá mnohé ze svých obrazových motivů. Nejde však jen o barvy kmenů stromů, častým motivem záznamů jsou i lineární konfigurace opadu listí či jehličí, větví či rašících pupenců, uschlých stébel či květin. V poslední době se malíř věnuje soustředěně studiu hmyzu, který při svých průzkumech v lese objevuje a dále zkoumá. Nachází ve vzhledu a chování brouků vizuální inspiraci, neméně výraznou, než když před časem portrétoval své známé a přátele v ornamentálních krojích z Domažlicka. 

Tentokrát si pro vizuální konfrontaci přírody a života lidí vybral za partnera německého malíře

Tilo Ettla, s rodištěm v nedalekém Schwandorfu a současným sídlem v Plané u Mariánských Lázní, který ve svých pastelově laděných, osobitých  portrétech lidí, citlivě modelovaných světlem, 

a v zátiších zahrnujících plody ovoce či zeleniny, charakterizuje lidské protějšky ve vztahu jejich každodenního života k přírodě. Výstava tvoří zajímavou konfrontaci malby mezi lineární deskriptivností a jemnou tonalitou barev, v dialogu dvou umělců, kteří přes svůj intelektuální nadhled si hluboce váží možnosti života v prostředí na dosah zelené přírody. Odtud vznikají 

sofistikované obrazy, jež vynikají působivou orchestrací tvarů a barev, jako harmonie očistného souzvuku ducha a těla.

Vlasta Čiháková Noshiro