Zavedení slovanské liturgie

,,Zajímal mne způsob, jakým kultura zachází se zavedeným znakem, jemuž je odejmuta jeho původní obsahová rovina postavená na autorově osobní výpovědi a stává se z něj osvobozená forma, kterou je možno napínat, destruovat, či využívat k jiným politickým a obchodním cílům a volně užívat podle potřeb společnosti.
S ohledem na další mé práce, mne take zajímala národnostní tématika celého cyklu, historicko politické a společenské poměry období vzniku a následný proces úpadku a rehabilitace opětovného úpadku hodnoty Muchova díla, v závislosti na změnách poměru ve společnosti a chápání významu jeho dila. V neposledni řade take transformace osobitého rukopisu autora do zavedené značky, se kterou se začne zacházet jako designem a obchodním artiklem. Jako tomu můžeme být svědky u valné většiny historicky uznávaných autorů, od Gogha po Warhola atd.
Použil jsem tedy fotografie interiérů z časopisu o bydleni jako předlohu k obrazům a zařízení domácností, čalounění, potahy atd., jsem pojednal vzorem vycházejícím z jednotlivých obrazů epopeje. Figurativní malbu Alfonse Muchy jsem tedy umístil do prostředí, které je modelovým vzorem bydlení nebo i modelem názorovým, kulturním. Bydlení a architektura je provázána s ideologií doby, tak jako Obraz a malba historicky také je a byla. Způsob jakým jsou obrazy z mého cyklu namalovány ještě může evokovat stárnutí a ošuntělost prostředí nebo je zde cítit určitá deprese a opotřebenost. Asi bych to mohl ospravedlnit tím, že trendy v bydlení, jako i v uvažováni doby jsou přechodné a vyvíjí se, nutně zde tedy dochází ke stárnutí a opotřebení výrazových prostředků i mechanickému opotřebení nebo korozi předmětu té doby. za níž přichází renovace a výměna dosavadního stavu věci.”