Zápas o moderní malbu

Retrospektivní výstava představuje jednu ze zakladatelských osobností českého moderního umění, malíře, literáta a výtvarného kritika Miloše Jiránka (1875–1911). V roce 1896 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, který se stal v Čechách klíčovou institucí při prosazování modernismu, a začal spolupracovat se spolkovým časopisem Volné směry. Kolem roku 1900 maloval náměty, čerpané ze života moderního města (kavárna Metropol, pražská periferie, fotbal). Rozvíjel v nich svůj tvůrčí přístup, postavený na optickém vnímání reality, a proto byl také srovnáván s impresionisty, aniž by v malbě užíval ryzí impresionistickou techniku. Linie aktuálních moderních motivů vygradovala v roce 1903 obrazem Sprchy v pražském Sokole, který umělec považoval za jedno ze svých nejpodstatnějších děl. Paralelně s tím se u Jiránka objevily folkloristické náměty, které souvisely s jeho okouzlením Slováckem. Poprvé je navštívil jako člen delegace doprovázející Augusta Rodina, později zde několikrát pobýval a podobně jako Joža Uprka maloval místní krajinu a obyvatele. Od roku 1903 zajížděl po tři roky na Slovensko, kde se pokusil o realizaci zbojnického cyklu, oslavujícího svobodu člověka a jeho sepětí s přírodou a kosmem; tento záměr však zůstal torzem. Pro Jiránkovu tvorbu po roce 1905 bylo důležité seznámení s Antonínou Zedníkovou, která se stala umělcovou manželkou. V sérii jejích portrétů ovlivněných Whistlerem se objevují obecnější symbolické obsahy, řešící pro secesi přitažlivou problematiku harmonického vztahu ženy a přírody na základě vyrovnání symbolických, smyslových a dekorativních složek malby. Jiránkův život se uzavřel předčasně v pouhých 36 letech. Na sklonku podzimu 1910 se nervově zhroutil a o rok později zemřel na tuberkulózní zánět mozkových blan. Výstava, jejímž kurátorem je Tomáš Winter z Ústavu dějin umění AV ČR, je doprovázena monografií, v níž autor nově interpretuje Jiránkovo výtvarné a kritické dílo.

Kurátor: Tomáš Winter