ZÁPAD NENÍ ZÁPAD: UMĚLECKÁ KRITIKA A VYMEZENÍ ZÁPADU

Diskutující: Maria Inigo Clavo, Elena Agudio, Vít Havránek, Vjera Borozan

Na světových uměleckých akcích, například na 57. bienále v Benátkách či na přehlídce documenta, jsme v posledních několika letech svědky čím dál větší přítomnosti nezápadních uměleckých přístupů. Samotný pojem „západ“ byl však zpochybněn v důsledku historických mylných představ, teoretických předsudků a koloniálních mocenských vztahů. Slovo „nezápadní“ je tedy téměř nemožné přijmout jako ustálený pojem.

Pochybnosti zaznívaly již dlouho. Například v roce 1982 muzeum MoMA uvedlo kontroverzní výstavu “Primitivism” in 20th Century Art: Affinity of the Tribal and the Modern (Primitivismus v umění dvacátého století: Podobnost mezi kmenovým uměním a modernou). Nadneslo tak možnost hledat nezápadní stopy v moderním umění, ovšem nakonec touto výstavou ospravedlnilo univerzální kánon dějin umění. Parafrázujeme-li výtvarného kritika Thomase McEvilleyho, tak účelem takového teoretizování je zabránit velkým mezerám v dějinách západního umění a zachovat jeho tradice neposkvrněné, neporušené a neznesvěcené nezápadními vlivy.

Ptáme se tedy: Kde a kdy vlastně Západ začíná? Lze jej určit geograficky? Jak bychom pak měli přemýšlet o napětí mezi postkomunistickými a postkoloniálními souvislostmi ve vztahu k západnímu umění?

V rámci této panelové diskuse budeme mluvit o přístupech umělecké kritiky a kurátorské praxe vycházejících z kritického postoje ke konceptu „západu“, který přesahuje možnosti výkladu založeného výhradně na geopolitickém redukcionismu. Jednotlivé příspěvky se budou týkat postkoloniálních přístupů i tradic ne-lidského myšlení a objektové ontologie a zabývat se zkušenostmi, jež zkoumají možnosti kritického psaní a jeho vztah ke konceptu západu.

* Název vychází z citátu Edouarda Glissanta „Západ není západ; je to projekt, ne místo“.

Pořádá Cena Věry Jirousové ve spolupráci s Pablo Jose Ramirez.