Yuliya Bokhan – Akrestina

Vernisáž výstavy se koná Yuliya Bokhan (*1998) je běloruská umělkyně narozená v Minsku. Během studií se věnovala monumentální malbě, kolážím a chrámovým mozaikám. V současnosti pokračuje v ateliéru malby Vasila Artamonova na FaVU v Brně. Má za sebou několik úspěšných výstav: MCaNNV v prostoru SEFT (jaro 2022) a Shift (jaro 2023).

Bokhan tvoří vrstvené velkoformátové obrazové stěny. Tyto instalace mají v návštěvnících vyvolávat pocit, že snad vstoupili do intimity něčího osobního prostoru, pokoje. Cely všední trpkosti odloučení od domova.

Díla zachycují pocity odcizení, osamělosti, strachu ze smrti, samoty i hluboké bolesti v důsledku probíhající války. Jsou nástrojem vyrovnávání se, přežívání, překonávání neporozumění lidského života vně sebe sama. Portrétováním mrtvých, ale zcela skutečných lidí, se střízlivou pozorností k jejich utrpení, s přijetím reality bez odvracení zraku, nachází Bokhan vyléčení, neboť „deprese a strach ze smrti pramení z nemožnosti samotu, odcizení a bod, kdy jste sami a bez ničeho, přijmout”.

Výstavou se prolíná agresivita dominujícího, okupující mysl. Přirozený proud událostí, nevyhnutelná prostá přirozenost, připuštění eventuality smrti.

„V určitém okamžiku se začne vlnit pocit blížící se smrti. Je to nevysvětlitelný jev – ale zároveň docela vysvětlitelný. Smrt. Je zcela možné zemřít a nevšimnout si toho. Je možné to vysvětlit vnějšími faktory a podmínkami, nebo je to zcela přirozená reakce na zhoršující se zdravotní stav. Nebo běžná schizofrenní myšlenka. Pohlcení do fiktivní reality. (…) Ale znovu a znovu se loučíš se stromy, vidíš je naposledy a pláčeš. (…) Najít cestu ven, uklidnění. Přijetí smrti je uklidňující.”

Bokhan pracuje multimediálně – s barvami, otisky, odpadovými materiály i výstřižky z popkultury. Instalace je protkána komplementárními texty. Vedle velkoformátové malby budou vystaveny i nové malé kresby, nabízející vhled a reflexi nad existenciálními tématy života a smrti, ráje a exilu, odcizení a neporozumění mezi lidmi, bolesti a vykoupení – a konečně naděje na smíření.

„Jsi jen pouhá nit pohledu, která spojuje něco ve středu tebe s celým prostorem kolem. A přichází ticho.”

Kurátorka výstavy: Katarzyna Gattnar

*

A

přítomná

nepřítomnost je –

samota bez navrstvení.

A zda je to přirozené v přírodě.

Kde není ani nepřítomnost, ani přítomnost

A strach ze smrti

odstupuje.

Jako by nebylo ani narození.

Trvání se nějak soustředilo v tomto paprsku

z mého oka a vpřed

Vše se

z p o m a l u j e

a mizí

*

In my hermit in my room, I imagined the world in my mind. I couldn’t go outside. I couldn’t go far away either. Now it’s been a month. I’ve been to a lot of places. I can’t have a shower, just not to wash away their presence. I listen to the sound of music in the evenings. In my hermit. If you can’t go back, here’s your chance.

The natural flow of events

the dialog in the clearing