Williamsburg

Vznik fotografie zahájil rozvoj nového druhu obrazů, jež Vilém Flusser nazval obrazy technickými, neboť nahradily rukodělný výkon optickou a fotochemickou technologií. Technické obrazy se ovšem nerozvíjejí izolovaně, ale v dialogu s ostatními formami zobrazování, zejména s malířstvím. Do tohoto dialogu vstupuje svou tvorbou také Jirka Kolár, který vyvinul vlastní způsob práce s fotografickým médiem.
Kolár do svých fotografií manuálně zasahuje, nejčastěji škrábáním a malováním do pozitivu, a pak ho digitálně dále zpracovává, obvykle tím, že ho nechá naskenovat a zvětšit do potřebné velikosti. Jedná se tak vlastně o hybridní techniku, která kombinuje tři generace technologie obrazů, manuální, fotochemickou a digitální.

Hybridizace médií je široký proud reflektující krizi modernistické estetiky, která zdůrazňovala specifiku jednotlivých médií a jejich sebereflexi v umělecké tvorbě. Kolár se svou hybridní technikou připojuje k mnoha jiným umělcům, kteří nejrůznějším způsobem kombinují rozmanitá média. Jeho „fotografie“ (můžeme-li tento termín vůbec použít) současně evokují některé praktiky provázející celé dějiny fotografického média, například využití retuše a kolorování, které byly nejviditelnější manifestací dialogu mezi fotografií a malířstvím. Autorova technika například může připomenout diskuse doprovázející hnutí piktorialismu, jmenovitě spory o manuálním zasahování do negativu či pozitivu.

Kolárovy práce tak v sobě obsahují určitý prvek nostalgie, pohledu nazpátek, který je s vnímáním fotografie nerozlučně spjat a jenž představuje protějšek k modernistickému zdůrazňování pokroku a budoucnosti. Proto Kolárova tvorba působí nejpřesvědčivěji tam, kde se její téma ideálně doplňuje se zvolenou technikou, například ve fotografiích z New Yorku, jmenovitě ze čtvrti Williamsburg, kde jejich autor žije. Urbánní svět vzniklý v 19. a na počátku 20. století, tj. v heroické době modernizace, zde působí jako jakýsi její relikt, jako modernita ve svém stárnutí a úpadku, které jsou současně jejím přerodem.