Vždy nevyhnutelná skutečnost

Sen o převodech jednotek
Abstraktní umění a geometrická abstrakce ve vztahu s realitou působí formálně. Při čtení není snadné nalézt rozdíl mezi záměrnou a náhodnou bezobsažností, mezi bezmyšlenkovitou hrou a vášnivým výzkumem, mezi ironií a naivitou. Zároveň se v něm může skrývat snaha obejít ovládnutí zobrazovacích procesů. Dalším úskalím je akceptovatelnost vizuality, v jejímž důsledku vzniká množství obrazů, za kterými nestojí snaha něco vyřešit, ale touha po zisku. Ze strany diváka se schopnost porozumět rovná vůli dešifrovat a ze strany umělce je podstatné mít co nabídnout, abychom se pohybovali na poli umění a ne ve vyprázdněných dekoracích.   Částečně se zmíněná problematika týká i práce Jany Babincové. Ke geometrii došla romantickým způsobem, kdy měla sen v podobě modlitby kódované do barevných plošek. Sen převedla do obrazu a díky nadšené odezvě umělce a pedagoga Petra Kvíčaly začala tento způsob rozvíjet. Skrze formální omezení se v této oblasti propracovala až do perfekcionalistického pojetí geometrie. Formální polohu rozšiřuje emočními obsahy, které zveřejňuje prostřednictvím názvů