4+4 dny v pohybu – Místa činu: Všechno je všech

Zveme na site-specific výstavu současného umění v bývalém Golf centru.

Festival 4+4 dny v pohybu se ještě jednou vrátil do unikátních prostorů sportovní haly a golfového centra Erpet, jež je díky své historii doslova konzervou privatizace. Základním východiskem výstavy Všechno je všech je tento stav symbolickým gestem obrátit naruby. Nikoliv v omezeném, ekonomicko-politickém významu „znárodnění“ (o národ mimochodem nejde vůbec), ale ve smyslu duchovního obratu, který nás vede k poznání komplexity a vzájemné provázanosti systému a procesů ve všech sférách, které jsme jako lidé schopni pojmout. 

Vystavující jsme oslovili s návrhem prozkoumat fenomén naděje coby mety, která se v epoše kolapsu environmentálních a sociálních struktur, neudržitelného ekonomického řádu nebo stupňujících se hrozeb jadernou apokalypsou jeví jako nepředstavitelná či neoprávněná. Přesto v zájmu budoucnosti stojí za pracné a ustavičné dobývání z prostoru, který oprávněně vyplnily temné vyhlídky a z nich pramenící obavy a úzkosti. Pakliže se v mnoha sférách lidské činnosti stále viditelněji prosazují principy péče coby alternativy k bezohledné drancující dravosti, je jedním z velkých úkolů pečovat o naděje, jakkoliv se může jednat o zárodky, neurčitě mlhavé vidiny či „malé utopie“ denního snění. Festivalová výstava, jimiž ty na 4+4 dnech v pohybu jsou, se přitom jeví jako příležitost k neformálním, experimentu otevřeným pokusům vydat se tímto směrem.

Pro v řadě již druhou expozici v prostorách Erpet jsme si spolu s Denisou Václavovou určily dvě základní podmínky. Tou první bylo neopakovat osobnosti, které se prezentovaly na loňské výstavě, abychom představili jinou část spektra současného vizuálního umění. To se nám až na jeden případ povedlo. Druhou podmínkou bylo větší zastoupení mladé generace umělkyň a umělců, protože i vzhledem k tématům, která jsme naší výzvou otevřeli, intenzivně vnímáme, že budoucnost, k níž se jakékoliv naděje vždy upínají, je zejména jejich časoprostorem. Zatím je totiž všechno všech, ale jednou to bude už jen jejich.

Krátce před instalací výstavy byly z fasády haly – nejspíše z důvodů bezpečnosti – strhány světelné poutače golfového centra. Jedna z našich vystavujících z jejich omlácených liter krátce nato sestavila dvojici slov „future“. Pro uvažování o budoucnosti mi toto dílo přijde symptomatické. Patrně nám totiž nezbývá, než se budoucnost pokusit stavět na pochroumaných zbytcích stávajícího, nefunkčního a ohrožujícího.   

vystavující: Argišt Alaverdyan, David Böhm a Jiří Franta, Anna Černíková, Dávid Čerťanský, David Čumalo, Kateřina Drahošová, Václav Girsa, Marián Grolmus, Vladimír Havlík, Pavel Havrda, Petra Herotová, Martina Horáková, Tomáš Hrůza, Institut Institut, Šimon Kadlčák, Lukáš Karbus, Stanislava Karbušická, Krištof Kintera, Samuel Kollárik, Václav Kopecký, Jan Kostohryz, Martin Kubica, Denisa Langrová, MINA, Radek Mužík, Filip Nádvorník, Karolína Netolická, Hedvika Ocásková, Jiří Pitrmuc, Julius Reichel, Žaneta Reková, Tomáš Roubal, Rudolf Samohejl, Lucia Sceranková, František Antonín Skála, Sára Skoczková, Gabriela Slaninková, Matěj Smetana, Václav Stratil, Petr Strouhal, Barbora Šemberová, Jan Šerých, Marie Štefáčková, Gabriela Těthalová, Agáta Tichá, Jan Turner, Tereza Velíková, Šárka Zahálková, Aleš Zapletal

kurátor: Jiří Ptáček