Navzdory možnému zdání se nestává zas tak často, že by se současní umělci a umělkyně nepokrytě přihlásili k určitému, evidentně krátkodechému trendu. Tím spíš, že se v případě ornamentálního hermitismu jedná o trend, který dosáhl boomu v druhé polovině 18. století v Anglii, ale i jinde. Převážně sekularizovaní rousseauovští hermiti tehdy vtělovali ideál osamělého usebrání, který byl typicky situován do prostých chýší v ústraní kvazipřírodního milieu aristokratických parků. Tito „první performeři“, jak říkají Vojtěch Novák a Elena Pecenová, fungují jako avataři, když na základě komerčního pověření vtělují poustevnické aspirace a stávají se projekcemi životních způsobů, které jejich zaměstnavatelé nemohli nebo nechtěli naplňovat.

 

Podle předního experta na ornamentální hermetismus Gordona Campbella zaplnili prázdno, které tu zbylo po ústupu dotyčné módní vlny na začátku 19. století, zahradní trpaslíci. V aktuální situaci se nicméně nabízí i další kandidáti na post dědiců někdejších nájemných poustevníků. Právě umění totiž může v obytných zahradách probíhajícího developmentu fungovat souběžně jako ornament postupující gentrifikace i jako memento, že jsou tu ještě jiné věci.

 

kurátor: Vojtěch Märc