Voice-over

Já – Francois, jsi teď dominantnější, což je dobrý, a ve tvém hraní se objevuje nenucené chování. To se mi taky líbí, ale pozor na to, že nemáš působit pohrdavě. Ale to, že vyčníváš, je rozhodně v pořádku.

Francois – Právě jsme si řekli… Ale Sophie to formuluje líp.

Sophie – No prostě jsme si řekli, že je to lepší, když Francois vůbec nehraje.

Já – Klidně nehraj.

Sophie – Mám vždycky takový pocit, že jsem až moc divadelní.

Já – Už mnohem méně divadelní. A Sophie, novinka: budeš zase mluvit, když Francois kreslí.

Sophie – Co budu říkat?

Já – Něco ve voice-over. Pár vět napíšu, jinak budeš improvizovat na základě otázek, které ti na místě položím „off screen“.

Sophie – Určitě. Vždy jsem měla ten sen, stát se voice-over.

Poznámky:
Ideálně kdyby Francois nemrkal.
Low voice pro oba.

(přepis části skypové konference s herci před natáčením autorčina filmu Medusa)

In my presentation, I will enhance the search for narrative ways (and even narrative ways out, exits) along the developing of my video work.
The exhibited material, a short movie named Medusa, aims to reflect the mechanisms of phobia in their implacable, yet arbitrary, dimension. This phobia remains off screen; the movie is above all about making feel the sudden loss of marks (označení), a "defamiliarizace".
Anne-Claire Barriga