Vladimír Véla Michaela Vélová Maupicová

17. 1. 2025 

18:00

Vernisáže

Galerie Pekelné sáně

Malý val 1552/9, 767 01 Kroměříž

čt 17:30–20 h, so 13–18 h, ne 13–17 h

+420 603 869 388 info@pekelnesane.cz https://www.pekelnesane.cz

Vladimír Véla (*1980) a Michaela Vélová Maupicová (1982–2018) dlouhou dobu tvořili umělecký pár, jehož tvůrčí cesty se do předčasné smrti Michaely v mnoha aspektech prolínaly. Oba spojoval hluboký zájem o prostor a strukturu. Jejich tvorba často zkoumala vnímání a zkušenost tvůrčích přístupů v prostředí, které je zároveň reálné i iluzivní. Výstava Souzvuky je připomínkou této umělecké symbiózy.

  

Michaela Vélová Maupicová za sebou zanechala vyspělé dílo, které odráží fascinaci pomíjivostí okamžiku a zároveň propojení organických a geometrických tvarů. Reflektuje hledání rovnováhy mezi chaosem a řádem. Ve své práci se zabývala konceptem struktur, které nejen formují její vizuální estetiku, ale nesou i hlubší symbolický význam. Její kresby, malby a instalace často balancovaly mezi přesně vyměřenými geometrickými rastry a volnějšími liniemi. Vytvářela prostor pro introspektivní vnímání a reflexi. Zkoumala, jak se lidské vnímání přizpůsobuje různým formám a jak může být tento „řád“ narušen nečekanými prvky, které vyvolávají pocit destabilizace v proměně subtilních struktur. Její práce často kombinovaly různé techniky a konceptuální přístup.

  

Vladimír Véla byl svědkem těchto hledání. I přes sdílené nápady je jeho tvorba postavena na kolorismu, který začal ještě výrazněji rozvíjet po Michaelině skonu. Vélová Maupicová často experimentovala se světlem a stínem, přičemž zkoumala jemnost akvarelové barevnosti, Véla se zaměřoval na hmotnější formy, které často odkazují k materiálním aspektům reality. Podobně pracuje s konceptem obrazové plochy, která přestává být statickým povrchem mezi viditelným a skrytým. Analogicky pracuje s motivem chyby, která není náhodným selháním, ale promyšleným momentem odhalující ploché a konvenční pojetí prostoru a času. Véla tyto myšlenky rozvíjí svým zaměřením na stabilitu a pevnost formy. Vélová Maupicová hledala ve vrstvení a prolínání tvarů nová, spíše fragilní vizuální řešení. Véla detekuje vlastní hranice harmonie jako estetického ideálu mezi fyzickou realitou a metafyzickým prožitkem.