Vladimír Havlík Michal Čepelka: BLACK WHITE

Co mají oba autoři společného? Sklon užívat si ve výtvarné rovině vtipy a vymýšlet je. Sami sebe a svou tvorbu vnímají s nadhledem. Vladimír Havlík si ve vystaveném videu Yesterday 1983, 2013 formou grotesky pohrává s časem uplynulým mezi lety 1983, kdy se vžil do nostalgie ikonického songu Beatles – a rokem 2013.  Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale při pohledu na autorovu nezměněnou čistou radost z dovádění, o tom lze pochybovat… Michal Čepelka vždycky volí ty nejjednodušší výrazové prostředky, které jsou stejně jako v případě Vladimíra Havlíka velmi vtipně přímočaré s přesahem. 

Výstava vnikla ve vzájemné spolupráci, korespondenci a výměně a účasti mezi oběma autory, kteří se rozhodli pro černobílý styl. 

Vladimír Havlík: Snažím se zobrazit mezeru nebo spíš nejasný prostor mezi současností a minulostí, realitou a iluzí. Využívám analogové technologie fungující na principu černá – bílá, negativ – pozitiv. Jsou mi sympatické svojí nepřesností a otevřeností vůči náhodě…

Michal Čepelka: Na výstavě bych chtěl představit svou současnou tvorbu, ve které se zaměřuji na práci s prostorem. Ve sklepní galerii využívám možností temnoty v kontrastu se světlem a také členitosti prostoru. Obojí může být prostředkem komunikace mezi místem, instalací a divákem. Na Vladimírovu videoperformanci reaguji prostorovým portrétem nazvaným Mamka. Je to portrét mojí matky v jejích 30 letech, když jsem se narodil, tedy přesně před třiceti lety.