Vladimír Groš – Cesta z Majoliky do Kameniny a zase zpět

Mnohovrstevnatý svět keramika Vladimíra Groše již půl století obohacuje kulturní život na Slovácku. Jeho satirická majoliková tvorba vytváří úsměv na tváři několika generacím Veselanů a krajanů nejen v širším regionu. K této části jeho tvorby lze připojit tvorbu tzv. nonsensů – tedy objektů vytvořených téměř vždy z nalezených předmětů, jejichž spojením vzniká satirický objekt. 

Vrátíme-li se ke Grošově majolice, nalezneme zde, kromě již zmíněné satiry, témata motoristická – auta, motorky nebo samotné obnažené motory. V jeho tvorbě můžeme nacházet vícero inspiračních zdrojů – první jsou reakcí na všemožná říkadla a tradiční mudrosloví, další vznikají myšlenkovým rozvíjením slovních hříček a jiná zase parafrází na literární nebo i každodenní události. 

Stejně velkou částí Grošova díla jsou objekty z kameniny, u kterých využívá výhod výpalu dřevem, při kterém vzniká tzv. samoglazování. Tedy vytvoření sklovité vrstvy na povrchu keramiky vlivem ulpívání chemických sloučenin obsažených v dřevěném dýmu. Keramické vázy a hlavy často dále přebrušuje a nechává vyniknout samotnou barvu keramické hmoty. Povrch nakonec ještě probarvuje běžnými barevnými pigmenty (například pastelkami), které zůstávají ve své prosté pronikavosti.

Vedle své výtvarné tvorby a dlouholeté pedagogické činnosti na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (mezi jeho absolventy patří např. Maxim Velčovský či Daniel Piršč) je Vladimír Groš místním historikem, autorem knih mapujících méně známá období regionu s příběhy pozoruhodných osobností, a mimo jiné také organizátorem happeningů na Veselsku.

Narodil se v roce 1946 v Uherském Hradišti. 

Žije a tvoří v Milokošti (část Veselí nad Moravou).

Kurátoři: Jan Buchta, Ilona Tunklová

Umístění: pravé dvousálí