Vladimír Birgus, Jindřich Štreit: Dvojice

Dvojvýstava zvláštního souznění černobílých a barevných fotografií dvou fotografů a pedagogů Jindřicha Štreita a Vladimíra Birguse.

kurátorka / curator: Nadia Rovderová

Tvorbu dvou fotografů a pedagogů Vladimíra Birguse a Jindřicha Štreita jsem pro tuto výstavu nevybrala náhodně. Na první pohled jsou to dva odlišné celky, na ten druhý pohled poznáme, že jsou to dvě součásti celku jednoho. Proto tak dobře souzní fotografie barevné snímané povětšinou v kulisách světových velkoměst od Vladimíra Birguse a snímky černobílé z prostředí venkova – českého, moravského i francouzského od Jindřicha Štreita. 
Oba autory spojuje příklon k dokumentární fotografii. Jak ve městě, tak na venkově se odehrávají příběhy. Na venkově jsou si lidé o něco blíž, taky fotograf se k nim víc přibližuje, jakoby byl přímo součástí jejich soukromí. Vztahy dvojic jsou tu jasně dané: Milenci. Partneři v očekávání potomka. Matka a dítě. Modlící se kněz u sochy Spasitele na kříži. Kněz a křtěný. Opilí kamarádi u piva. Dva zaměstnanci pohřebního ústavu nesou máry po zesnulém… 
Ve velkoměstech plných lidí jakoby se jednotlivci od sebe spíš vzdalovali. Nebo nám jenom víc skrývají to, co mezi nimi probíhá. Jsou to dvě v průsečíku se potkávající přímky, či dvě paralelně běžící čáry? Jak jeden druhého ovlivňuje, co mu přináší či bere? Co je mezi těma dvěma? Láska? Přátelství? Pokrevní vztah? Nic?
Interakce mezi aktéry na barevných snímcích Vladimíra Birguse jsou nám jakoby dobře známé. Prodavačka a nakupující. Žebrák a kolemjdoucí. Pán a pes. Pes a pes. Kluk a pták. Člověk a jeho stín.
Co to však je, co nás znepokojuje, nutí ty obrazy zkoumat? Ty snímky dávají prostor imaginaci, skrývají tajemství. Dvě míjející se ženy v newyorské ulici, ani jedné nevidíme do tváře, ale červený kabát a šarmantní silueta u jedné a černý kabát a čepice a unavený shrbený postoj u druhé naznačují míjející se mládí a stáří.
Někde jen interiéry, exteriéry či předměty v nich, potichu svědčí o tom, co zde asi prožívali jejich uživatelé. Člověk je zde všudypřítomný, i když absentující či anonymní…. 
Propojením těchto dvou různých formálních i obsahových přístupů vzniká zvláštní napětí. Interakce dvou pohledů na vztahy mezilidské, na vztahy se světem kolem nás i na vztah se sebou samým, vytváří atmosféru, jenž nás vtahuje do zamyšlení nad tím, kde v tomto světě je to naše místo, s kým to místo sdílíme, kdo vlastně jsme, kam, s kým a proč směřujeme… 

Nadia Rovderová, Praha, leden 2015