Vivien
Dovolujeme si Vás pozvat na vernisáž výstavy
Vivien
Myslela, že vidí strašidlo, vzpomněla si na pec, kam doktoři hodili Muka. Vůbec ho neléčili. Shořel tam. Vzali deku, do které ho zabalila, aby v tramvaji ještě nenastydl a dali ji Naďe. Tohle si vem, řekli jí. Utekla, deku jim nechala.
Teď tu seděla a dívala se na strašidlo přímo před sebou. Okolo strašidla byly na tenkých větvích křoví nabodané bílé lístky papíru, hýbaly se. Křoví bylo živé, hýbalo se ve větru a lístky teď vypadaly jako jeho zuby. Ta pohyblivá ústa ji mohla schlamstnout. Zavřela oči a zas je otevřela. Zkřížila prsty.
