Viktor Oliva, Plačící fontána, 1904 (Jedno dílo / jeden svět)
Nedílnou
součástí výtvarné činnosti Viktora Olivy (1861–1928) byla úprava knih. Oliva
patřil ke kmenovým autorům spisovatelů Svatopluka
Čecha či Ignáta Hermanna,
spolupracoval se všemi významnými pražskými nakladatelstvími, jakými bylo Ottovo, Topičovo nebo Vilímkovo.
Právě u posledně
jmenovaného vychází v roce 1904 Procházkovy Hradčanské písničky s připojenými dvanácti Olivovými
ilustracemi. Některé z básní, jistě i díky svému výtvarnému doprovodu,
inspirovaly o několik let později skladatele Leoše Janáčka ke zkomponování stejnojmenného sboru, do kterého
začlenil rovněž Plačící fontánu.
Velkoformátová kresba k této poslední z básní zmíněného cyklu bude hlavním
námětem březnové přednášky.
Spolu s ní
představí kurátorka Petra Kočová
široké spektrum Olivových aktivit, k nimž náleží mimo jiné také vnitřní výzdoba budovy Měšťanské
besedy v Plzni.