Větrné krajiny

Výstava zkoumá způsoby zachycení extrémních meteorologických situací. Mezní zkušenosti související s počasím se stávají odrazem vnitřního světa, ale i nestálosti a neustálého plynutí. Vítr je jeden ze základních meterologických prvků a jeden z nejvýznamnějších činitelů prostředí, v němž žijeme. Všudypřítomný, ale viditelný jen prostřednictvím svého působení.

Pro naše předky byl vítr záhadou a připisovali jeho účinky různým božstvům. Od počátku jeho využívání v dopravě a pro získávání energie větrné jevy pečlivě sledujeme a zaznamenáváme jeho směr a rychlost stále dokonalejšími přístroji. Ve stejné době, kdy vznikaly první enemografy, tedy v polovině 19. století, dochází k vrcholnému rozvoji evropské romantické krajinomalby. Název výstavy je vypůjčen z názvu kresebného cyklu Zdenka Rykra (1931), v němž zachytil pohyb větru pomocí spirálovitých čar pokrývajících celou plochu.

Zobrazení větrných jevů může sloužit jako metafora rozervanosti či vnitřní krize, případně signalizuje životní zvraty. Naše emoce a změny nálad mohou souviset i s proměnami počasí, které – jak ukazuje současná situace – nelze zcela pochopit ani ovládnout. Nepředvídatelných situací v období antropocénu v důsledku lidských aktivit stále přibývá i v dosud spíše poklidné střední Evropě, častější jsou vichřice, v posledních letech se objevila i u nás ničivá tornáda. Meteorologické jevy nás konfrontují s něčím, co zůstává do značné míry mimo náš vliv a může narušit náš pocit stability.

vystavující: Karel Adamus, Kateřina Boudriot–Bažantová, Valentin Držkovic, Ladislava Gažiová, Tomáš Hrůza, Michal Kindernay, Milan Maur, Tomáš Moravec, Jan Poupě, Jindřich Prucha, Zdenek Rykr, Helena Salichová, František Scholtz, Adéla Součková, Lucie Vítková

kurátorka: Lenka Dolanová

architektura: Matěj Frank