Vendula Chalánková – Stíny se dlouží

Stíny se začínají prodlužovat s příchodem podzimu a v zimě. Tedy v čase, který nastává. Dny se zkracují a slunce vychází i zapadá v nižším úhlu. Už v polovině září bývá tma v sedm hodin. Ochlazuje se a kazí se počasí. V tomto období zůstává člověk nejraději doma. S koncem roku bilancuje a od určitého věku i vzpomíná. Čím je starší, tím častěji. Vzpomínky obvykle nemají podobu obsáhlých ság. Je to víc flash, záblesk paměti, okamžik. Jedna scéna, výjev, pocit, drobné zachvění, možná jen věta nebo slovo. Navzdory tomu se jedná o emotivně náročné chvíle, které může být těžké rozdýchat. V něčem mohou připomínat krátkou báseň. Někdy útěšnou, jindy bolestnou.

Obrazy Venduly Chalánkové se tomu všemu podobají. Stavějí na oproštěném až minimalistickém jazyce, ale přesto jim nechybějí silné emoce. Předchozí cykly, rovněž balancující na hraně reality a abstrakce, sice občas pracovaly s nadsázkou, ale mnohdy se v druhém plánu dotýkaly sociálních nebo ekologických témat, a z tohoto pohledu je možné vnímat je jako neradostné společenské komentáře. Nyní jako by se autorka zaměřila na osobní lidská témata, která se pod těmi obecnými – na jejichž základě vstupují člověku do života – ukrývají. Zároveň se do výstavy promítá její zaujetí některými historickými osobnostmi a tradičně silný vztah ke knize jako médiu. 

Výstava Stíny se dlouží se skládá z pláten ze tří sérií, dokončených v tomto roce. Její těžiště tkví v cyklu obrazů na motivy čtyřverší Jana Skácela. Liší se nejen tematicky, ale i tím, že v nich Vendula Chalánková své obvyklé akryly kombinuje s olejomalbou. Další část představují kompozice malovaných kachliček, zenové obrazy, které – kromě jiného – zosobňují i přehlížené plynutí času. Poslední jsou deskriptivní plátna s motivem dveří ve skutečné velikosti. Tato sestava nestojí na mnohosti. Tentokrát jde víc o prostorově komponovanou prožitkovou vizuální situaci než běžnou přehlídku nejnovější tvorby. I tím může být výjimečná. Není doslovná. Pracuje s otevřeným vyzněním. Týkat se může melancholie, samoty, zranitelnosti i pocitu ohrožení. Stačí připomenout, že jedny z vystavených dveří reálně vedou do dětské nemocnice. 

kurátor: Radek Wohlmuth