Václav Sika – Od ornamentu k realitě

Zatímco dřívější práce Václava Siky se vyznačují ornamentálními strukturami a barevnými i tvarovými kompozicemi vycházejícími z geometrických základů, nyní se autor zabývá do detailů věrným zobrazováním předmětů. Jeho cesta od geometrické abstrakce až k hyperrealistickému malířství je hluboce zakotvena v tom, co obklopuje jeho osobnost, a je nezvyklá pouze na první pohled. 

Základ položil Václav Sika prostorovou instalací z nalezeného odpadu, kterou realizoval v roce 1995 v Městské galerii v jihomoravském Hodoníně. Celkem 1500 malých, vícekrát přes sebe a vedle sebe řazených papírových dutinek – odpadu z přádelny v místě jeho bydliště ve Kdyni – proměnil ve více než šest metrů velký objekt. Dutinky se dají zasouvat do sebe a mohou tak tvořit geometrické tvary, jež se svou velikostí a uspořádáním přizpůsobí výstavním prostorám. Sika experimentuje s dalšími odpadovými kusy ze dřeva, kovu a skla a vycházeje z jejich základní formy vytváří geometrické figury v různých hravých variacích. Základem jeho uměleckého vyrovnání se skutečností je vzájemný vztah objektů, ozřejmění rozdílných tendencí geometrických forem a přechod od objektu k prostoru. Spojuje, vrství, opakuje a uspořádává formy a připojuje k nim vhodné barvy, čímž vznikají různé kombinace, které zároveň proměňují působení díla na jeho vnímatele. Vznikají zdánlivě nekonečně pokračující soubory, jako je např. šedesátidílná série, v níž Václav Sika z odpadu z továrny na nábytek vytvářel reliéfy. Výrazně zbarvené kousky dřeva jsou různě pospojovány na stejně velkých čtvercových deskách a vytvářejí strhující hru tvarů a barev. 

Z tohoto souboru vznikl dalším vývojem cyklus velkoformátových nástěnných reliéfů, které s ještě větší naléhavostí vnikají do prostoru. Od roku 2000 se Václav Sika intenzivněji věnuje tématům své domoviny, čímž se do záběru jeho malířské tvorby dostávají příroda a zobrazování lidí z jeho okolí i věcí, které jej každodenně obklopují. Začíná malovat portréty členů své rodiny a výjevy z přírody v okolí jeho bydliště, městečka Kdyně. Dokáže zachytit jedinečnou hru světla a stínu v hlubokých lesích, jimiž už od dětství procházel křížem krážem, maluje zrcadlení na vodní hladině, charakteristický porost luk nebo zátiší se stromy. Často prochází krajinou rozkládající se v okolí a přitom se stále více zajímá také o lidi a kulturu své české vlasti. Obzvláště jej přitom fascinují dodnes živé kroje Chodska s jejich pracně utkanými látkami, jedinečnými střihy, rafinovanými vzory a výraznými barvami. Proto s náležitými detaily zachycuje západočeské osobnosti z oblasti hudby a lidového umění. Zajímají ho zvláštnosti pokrývek hlavy, ozdob do vlasů, množství ornamentů a zdobných doplňků. Z 20 obrazů sestávající cyklus „Chodsko a jeho každodenní život“ pak vynikne v kontrastu s portréty mladých lidí oblečených dle současné módy. Inspirován četnými cestami do jižní Francie objevuje Václav Sika podruhé svoji vlast. V Provenci fotografuje nápadné detaily běžných rostlin, jakými jsou kaštanovníky, tamější květena či kukuřičná pole, která mu připomínají jeho českou vlast. V málo známé přírodní rezervaci „Herštejn“ poblíž Kdyně jej oblasti ponechané síle přírody inspirovaly svým klidem a bizarní krásou. Svými obrazy tamější krajiny Sika směruje pohled vnímatele na přírodu jako místo kontemplativního uvolnění – daleko vzdálené překotně rychlé a hektické době. 

Následují série obrazů zachycujících brouky, kterých si jako nejmenších živočichů v lese sotva všimneme, ale oni jsou díky své druhové rozmanitosti a estetickému působení detailů hodni naší pozornosti. Vždyť inspirovali již Karla Čapka. Sika ve své 23dílné sérii nazvané „Ze života hmyzu a lidí“ staví do kontrastu ke hmyzu rozmanité portréty mladých i starých lidí: s šátky na hlavách, nápadnými účesy, motocyklovými přilbami, ale také v inscenovaném odění a s umělecky ztvárněnými pokrývkami hlavy. Sikův obdiv k historickým motocyklům s jejich chromem se blyštícími součástmi se odráží v aktuálním cyklu, na němž začal pracovat v roce 2017. Vycházeje z fotografií volí jako motivy svých obrazů takové detaily, které upoutají zejména krásou tvarů a poctivým zpracováním. Přitom zaměřuje pozornost na ty součásti strojů, které odrážejí řemeslný um svých tvůrců, a na třech velkoformátových obrazech – navzdory modernímu námětu – vyzývá pozorovatele ke zpomalení životního tempa. V poslední době Sika svůj pohled i v hyperrealisticky ztvárněných obrazech přenáší od fauny a flory k základním strukturám a formám. Přiblížení a perspektiva podněcují pohled na jednotlivosti, které odkazují na hlouběji ležící východiska výtvarné výpovědi. Takto může ornament jako abstrahovaný otisk přírody získat symbolický charakter a pomocí opakování a využívání svého potenciálu odrážet formálně estetické aspekty. Od svého počátečního ornamentálního „allover“ dřívějších let se Václav Sika dostává k soustřeďování pozornosti na společensky relevantní témata, která obměňuje v rozsáhlých cyklech objektů a obrazů.

Anjalie Chaubal, vedoucí galerií a muzeí města Cham.