Václav Magid: Rozruch v knihovně
Potřeba paralel mezi uměleckou praxí a filosofickou analýzou zapříčinila, že umění Václava Magida často nabývá podoby jakýchsi audiovizuálních přednášek. Jejich jádrem jsou vztahy mezi uměním, estetickou a politickou teorií a reáliemi všedního života, a to včetně rozporů, lépe řečeno kvůli rozporům, které mezi těmito sférami vznikají. Kritický rozbor pojmů, definic a tvrzení, vždy vztažený k vlastnímu životu, ovšem s tím, že se Magidovy problémy sami známe (i když je třeba nepodrobujeme stejně důkladné prověrce), ústí v manifestace neudržitelnosti ideových modelů, kterých by se sám autor nejraději zastal. Magidova kritika tak není pouze „kritikou selského rozumu“ jako příliš hrubého nástroje k řešení problémů, postaveného na přesvědčení o samozřejmosti, jak ho známe z výroků typu „to dá rozum“ nebo „Čechy Čechům“, ale rovněž průběžným podkopáváním židle, na kterou se sám pokouší vylézt. V tomto směru Magid zaujímá pozici „spořádaného“ intelektuála, který si uvědomuje vnitřní rozpory mezi filosofií a praxí, a tímto se nám dává všanc jako osobnost nemohoucí, nebo přinejmenším vše příliš komplikující, pro mnohé tudíž slabá a směšná. Před Václavem Magidem bychom se ale měli mít na pozoru. Následujeme-li řetězce jeho úvah, můžeme se dostat nebezpečně blízko nejen k bolestivým trhlinám, jež nám po sobě zanechaly estetické a politické ideály avantgardy, ale především k potížím s vlastními úsudky a názory, které jako by za každých okolností nemohly generovat nic než démony.
Protože Magid často odkazuje k osobním a rodovým reáliím, je namístě osvětlit, že se narodil v roce 1979 v sovětském Leningradu. S rodinou odešel od České republiky. Žije v Praze. Kromě profesního zázemí v teorii umění a umělecké praxi se v minulosti profiloval také jako kurátor výstav současného umění. Přehlídky Věcné stavy (2006), Punctum (2007), Současný český kubismus (2008) nebo Kašpar noci (2010) patřily k nejzajímavějším kurátorským projektům desetiletí. Jako umělec byl dvakrát nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého (2010 a 2013). Vloni se představil mezi finalisty „českého ročníku“ Ceny Dorothea von Stetten v německém Bonnu. Výstava v Galerii Měsíc ve dne následuje krátce po ukončení jeho samostatné výstavy Miluj svou f-škálu v pražské etc. galerii. Letos proběhla také Magidova dosud největší výstava Autonomie ve výstavních prostorách „platformy pro současné umění“ PLATO v Ostravě.
Rozhovor s Václavem Magidem si můžete přečíst na http://jiriptacek.blogspot.cz/2015/12/vaclav-magid-skepsi-si-mohu-dovolit-v.html
