Už nikdy nebudeme “moderní”

Přetrvávající „přísnost české architektury“, která si nárokuje být univerzálně, staticky morální je dědictvím moderny, kdy je architektura chápána jako soubor obecně platných pravidel. Dobrá architektura je morální autonomně, sama o sobě, bez návaznosti na okolní kulturní kontext a praktiky. Dobrá architektura má být střízlivá.

Výstava je kurátorským výběrem šesti výzkumných projektů mladých architektů. Je sondou do podvědomí nastupující generace, která chce být aktuální, ale uvědomuje si, že už nikdy nemůže být moderní. Projekty dokumentují, že ztráta morální nadřazenosti spojené s moderním projektem nemusí vést k demoralizaci a relativizace vlastní pozice nemusí vést k chaosu. Vědomí, že jsme pozbyli úběžník společného směřování a že záchrana humanity prostřednictvím moderního projektu se nekoná, nemusí být momentem beznaděje, ale naopak momentem úlevy a revize vlastního postoje. Architekturu nelze definovat souborem všeobecně platných dogmat zdánlivě garantujících její autonomii, stejně tak nelze architekturu relativizovat jako pouhý subjekt společenského diskurzu. Je možná zacházet s obojím v jeden moment, tady a teď, byť to způsobuje závrať rozostřeného pohledu opilce.

Vystavující: David Helešic, Georgi Dimitrov, Kateřina Marečková, Mária Mušková, Barbora Ochotná, Ondřej Půček, Marek Svoboda, Kristýna Trojanová, Paulína Závacká 

k: Jan Kristek, Rostislav Koryčánek, Jaroslav Sedlák