uvidět, prožít… 4 pojetí figury

Čtveřice autorů věkem náleží ke generaci, která vstupovala na uměleckou scénu v 80. letech. Každý ze čtveřice (Viktor Karlík, KW, Ivana Lomová, Jiří Štourač) se však ve své tvorbě z obecného generačního diskurzu tzv. české postmoderny jiným způsobem vyvazuje – což je v běhu času stále více patrné. I proto je výstava zaměřena spíše na nedávnou či současnou tvorbu autorů. Společným znakem může být základní inspirace v bezprostředně, smyslově vnímané realitě, se kterou ale každý pracuje docela jinak. Výstava akcentuje rozdílnost přístupů jednotlivých autorů zejména v práci s lidskou figurou.

Pro postmodernu příznačná práce se znaky, informacemi a citacemi minulého umění je u těchto autorů vždy až v druhém plánu. Naopak zatracované zobrazování a obrazová jednota jsou pro ně stálou výzvou a otevřenou otázkou. Koncept výstavy náznakem otevírá otázku role přirozeného či primárního vjemu a jeho následného zpracování ve vlastní tvorbě, což je ve výtvarném umění odvěká a tradiční otázka. Ta je v dnešním uměleckém provozu, kdy část umělecké tvorby stále více připomíná proces programování čistě běžícího softwaru, poněkud opomíjena. I průběžně se vracející či neustálá přítomnost figury v dílech představených umělců může značit „odbojný“ postoj k chápání díla jako umělého, na světu zcela nezávislého konstruktu. Je nutno vzít v potaz, že právě ze sféry mezilidských vztahů a vazeb ke společnosti vzniká značná část osobního pojetí světa každého z nás a úsilí o reflexi světa prostřednictvím lidské figury je proto přirozené a zcela pochopitelné. Tato důležitá linie historie umění je samozřejmě rozváděna i dnes navzdory periodicky se vracející skepsi a kritice z různých stran. Opodstatnění pro zobrazivé či figurální tendence neleží v překračování hranic média samotného, ale v otázce přesné míry invence a autenticity. Úsilí o aktualizaci média v rámci jemu vlastních prostředků, dokonce v rámci obrazu jako takového, je možné i přesto, že v minulosti bylo namalováno mnoho dobrého. Autoři cítí potřebu jít právě touto cestou, neboť odpovídá jejich naturelu.

Výstavní projekt možnosti figurální malby v současném umění samozřejmě zdaleka nemůže obsáhnout. Chce pouze na vzorku generačně spjatých, leč rozdílných uměleckých osobností ukázat, do jaké míry může zdánlivě omezené jemné předivo malířských prostředků akcelerovat osobní tvůrčí koncept.