Útoky na zboží: Masky, mikrofilm, časové osy
10. 2. 2022
Vernisáže
Rozbité výlohy. Fotografie rozbitých výloh.
Vybuchlé domy. Fotografie vybuchlých domů. Novinové reprodukce fotografií vybuchlých domů. Mikrofilmové kopie novinových reprodukcí fotografií vybuchlých domů. Přefotografované prosvětlené zvětšeniny mikrofilmových kopií novinových reprodukcí fotografií vybuchlých domů.
Fotografie letiště, jatek, elektrárny, automobilky, dálnice a sjezdovky coby infrastruktur destruktivně závislých na fosilních palivech. Digitálně upravené fotografie bývalého letiště, bývalých jatek, bývalé elektrárny, bývalé automobilky, bývalé dálnice a bývalé sjezdovky coby infrastruktur, které se vymanily z destruktivní závislosti na fosilních palivech.
Fotografické a digitální technologie přinesly přelud nekonečné reprodukovatelnosti spojený s příslibem dostatku pro všechny. Zdálo se, že zajistí přístup k veškerému vědění a k bezmezné slasti. Pokud zboží ve svých rozmanitých formách představuje základní jednotku nynější ekonomické globalizace a zároveň médium společenských vztahů, dotyčné technologie měly jeho povahu zároveň podvracet i umocňovat. Někdejší představy přitom dnes naráží jak na nerovnou distribuci prostředků, tak na omezenost drancovaných zdrojů. S onou podvojnou povahou zboží se vypořádává i soudobá umělecká praxe, nezřídka využívající fotografické a digitální technologie.
Jak umělecká díla pracují s informacemi ve společnosti, která se sama někdy označuje jako informační? Koho a jak vlastně informují a kým a jak jsou formovány? Jak s jejich pomocí rozpoznáváme pravidelné vzory na prašných kobercích nahodilosti? Jak s nimi navlékáme zápletky na zauzlované nitě příběhů? Která komplexita je falešná: kdy nám pomáhá vidět souvislosti a kdy nás zbavuje schopnosti jednat? A co když celek už není víc než souhrn částí, ale souhrn částí naopak žádný smysluplný celek nevytváří? Na výstavě Útoky na zboží: Masky, mikrofilm, časové osy se spolu s několika umělci a umělkyněmi pokusíme na tyto otázky provizorně odpovědět.
Provázet nás přitom budou masky různých podob, jejichž funkce se situačně značně liší, které ale vždy můžeme chápat jako membrány mezi vnitřkem a vnějškem těl, mezi lidmi a světem, mezi útočištěm a osvobozením. Masky totiž, tak jako fotografie, vždy něco zakrývají a zároveň něco předvádí. Jistou nápovědu nám poskytne i technologie mikrofilmu coby typ informační fotografie, která historicky předcházela všeobecnou digitalizaci, a ve zpětném pohledu tak předjímá postdigitální fotografii. Právě tak ostatně nazval svou poslední knihu teoretik fotografie a pedagog Filip Láb, jehož nedávno předčasně přerušená práce byla pro tuto výstavu určujícím podnětem.
Dalším vodítkem bude časová osa jako médium, které na způsob jakéhosi proto-příběhu nejenže umožňuje orientaci v nepřehledném proudu dění, a nabízí tak jak možnost odstupu, tak i účasti. Vystavené práce totiž vedle osobních vazeb spojuje především určitá angažovanost, a to ne nutně ve smyslu aktivismu, jako spíš ve smyslu zaujetí, ochoty pohybovat se a nechat se pohnout. Sdílí také zájem o líčení událostí a vyprávění příběhů, jejichž prostředky se různí a jejichž účel nelze vždy snadno určit, které však shodně ponoukají naději, že ne o všech koncích již bylo rozhodnuto.
V roce 2000 Filip Láb fotil maskované alterglobalizační demonstranty protestující proti pražskému zasedání MMF. O osm let později pak pomáhal Báře Mrázkové připravit výstavu nazvanou Daily Mirror, v níž prostřednictvím chronologie mikrofilmových novinových článků ohledávala příběh Stuarta Christieho, kterému se v roce 1964 nepovedlo spáchat atentát na generála Franca a který v roce 1972 nebyl usvědčen z účasti na bombových útocích na domy spáchaných skupinou The Angry Brigade. V rámci stejného procesu byl odsouzen John Barker, který spolu s Ines Doujak v roce 2021 připravil podcastový seriál Transmission věnovaný globálním dějinám pandemií. Několik jeho epizod přitom strukturovali jako dlouhé časové osy pandemické historie, na nichž ukazují, jak různé nemoci odráží a prohlubují společenské nerovnosti.
Už v roce 2014 spolu Barker a Doujak připravili i video A Mask Is Always Active, kde se zaměřili na roli osvobozující sílu karnevalových masek. Toto video představili mimo jiné v o rok pozdější čítance Utopian Pulse o konkrétně-utopických projektech, již Doujak editovala spolu s Oliverem Resslerem. Ressler ve své práci Reclaiming Abundance z roku 2021 protahuje časovou osu do několik dekád vzdálené budoucnosti, když s pomocí digitálně upravených fotografií vyhlíží uhlíkově spravedlivou budoucnost.
kurátor: Vojtěch Märc
vystavená díla:
John Barker a Ines Doujak, A Mask Is Always Active [Maska je vždy činná], 2014.
John Barker a Ines Doujak, Transmission [Přenos], 2021.
Filip Láb, bez názvu, 2000.
Barbora Mrázková, Daily Mirror [Denní zrcadlo], 2008.
Oliver Ressler, Reclaiming Abundance [Znovunabytí hojnosti], 2021.
vystavené publikace:
Oldřich Beneš, Fotografie dokumentů: Modrotisk, diazotypie, reflektografie, reprodukce, mikrofilm, mikráty, Praha: Orbis, 1949.
Oldřich Beneš, Fotografování dokumentů, Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1959.
Antonín Svoboda, Mikrofilm v praxi, Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1976.
Výstava je věnována památce Filipa Lába.