Utajované násilí: Architektura a francouzská válka v Alžírsku

V období alžírské revoluce (1954–1962), neboli alžírské války o nezávislost, francouzské civilní a vojenské úřady zásadním způsobem reorganizovaly městské a venkovské oblasti Alžírska, drasticky přeměnily jeho zastavěné prostředí, rychle vystavěly novou infrastrukturu a vybudovaly nové osady na strategických místech. Účelem toho všeho bylo chránit francouzské hospodářské zájmy v Alžírsku a udržet Alžírsko pod francouzskou koloniální nadvládou, která zde panovala od roku 1830.

Tato výstava se zabývá pouze jedním aspektem těchto územních přeměn, a to výstavbou vojensky spravovaných táborů, přezdívaných centres de regroupement (přeskupovací či sdružovací centra), situovaných ve venkovských oblastech Alžírska. Vznik těchto prostor vycházel z vytváření zakázaných zón – prostorů umožňujících neomezené užití palných zbraní – a vyvolal masivní nucené přesídlování místních obyvatel. Speciální vojenské jednotky, zvané Sections administratives spécialisées (SAS, Zvláštní administrativní oddíly), dohlížely na evakuaci zakázaných zón, přeskupování alžírského obyvatelstva, budování dočasných a trvalých táborů, přeměnu velkého množství trvalých táborů na vesnice a zároveň tak monitorovaly každodenní život alžírských civilistů. Cílem tohoto přeskupování bylo oddělit Alžířany od vlivu národně-osvobozeneckých bojovníků a ztěžovat jejich případnou psychologickou a materiální podporu.

O přesném počtu táborů vybudovaných během války, lidí donucených opustit své domovy či zničených vesnic se diskutuje dodnes. Jeden odhad z roku 1960 vyčíslil počet takto násilně přesídlených osob na 2 157 000. V jiném vyhodnocení z roku 1961 se lze dočíst, že 2 350 000 osob bylo shromážděno ve vojensky ovládaných osadách a dalších 1 175 000 bylo donuceno opustit své původní domovy na základě neustálých a násilných vojenských operací, což dohromady znamená více než 3,5 milionu násilně přemístěných lidí. Jiné číslo ze dne 15. února 1962, tedy jen pár týdnů předtím, než Alžírsko získalo nezávislost, udává, že od začátku alžírské revoluce v roce 1954 bylo vystavěno na 3 740 táborů.

Výstava Utajované násilí: Architektura a francouzská válka v Alžírsku vychází z francouzských vojenských fotografií a filmů, vytvářených propagandistickými týmy Service cinématographique des armées (SCA, Armádní kinematografický úřad) a z dalších veřejných i soukromých zdrojů. Zabývá se určitými aspekty evakuace alžírského venkovského obyvatelstva a stavebními procesy i životními podmínkami ve zmíněných táborech. Odkrývá metody, jakými se francouzská koloniální vláda pokoušela změnit vojenský účel táborů v návaznosti na mediální skandál roku 1959. Odhaluje vnitřní vztahy mezi architekturou, vojenskými opatřeními, koloniální politikou a plánovanou produkcí a distribucí vizuálních záznamů. Dnes se SCA nazývá Établissement de communication et de production audiovisuelle de la défense (ECPAD, Úřad obranné komunikace a audiovizuální produkce) a ve válečných zónách, kde jsou zapojena i francouzská vojska, je stále aktivní.

Kurátorka: Samia Henni

Samia Henni působí jako profesorka dějin architektury a urbanistického vývoje na Cornellově univerzitě. Je autorkou knihy Architecture of Counterrevolution: The French Army in Northern Algeria (gta Verlag, Zurich 2017).

Poděkování: Michel Cornaton, Mary McLeod, Lucie Moriceau, Véronique Pontillon, Sabine Sarwa, Nadine Schütz, Pascal Schwaighofer, Daniel Sommer, Philip Ursprung, Damien Vitry, Clément Willemin, Pierre Willemin

Přednáška autorky výstavy se bude konat v Galerii VI PER ve čtvrtek 8. listopadu 2018.