Untitled: Sky
Untitled: Sky
Václav Kopecký
Vernisáž výstavy v úterý 16. 4. 2019 v Galerii 207, Ateliér Intermediální konfrontace č. 207, UMPRUM, od 17:30-20:30
Prezentace autora, komentovaná prohlídka a dernisáž výstavy v úterý 23. 4. 2019 v učebně č. 411, UMPRUM, od 16:10
Trvání výstavy od 17. 4. do 23. 4. 2019
Těžištěm výstavy je série velkoformátových fotografií “untitled (sky)”. Svou zobrazivostí redukované monochromatické záběry bezoblačné oblohy. “Modré nebe” zobrazené na fotografii je zachycený modrý filtr atmosféry. Náš pohled směřuje vzhůru ze Země ke hvězdám.
Nabízí se nám pohled nekonečný a neohraničený – jako prostor za hranicí oběžné dráhy.
Není možné dohlédnout na konec. Atmosféra a Slunce, které dávají naší planetě život, nám zároveň zabraňují vidět za hranice našeho obzoru.
/Vilém Flusser: Za fiosofií fotografie, Praha: Hynek, 1994, s.36/: Barevné fotografie jsou na vyšší rovině abstrakce než černobílé. Černobílé fotografie jsou konkrétnější a v tomto smyslu pravdivější: Zřetelněji odhalují svůj teoretický původ; a naopak: Čím „pravější” jsou barvy fotografie, tím jsou prolhanější, tím více zastírají svůj teoretický původ.
/Henri Poincaré: Číslo, prostor, čas. OPS, 2010, s.156/: Základní věta analysis situs říká, že prostor je třírozměrné kontinuum.
/tamtéž, s. 156/: Stanovení počtu rozměrů založím na pojmu řezu. Představme si nejprve uzavřenou křivku, to jest jednorozměrné kontinuum. Jestliže na této křivce vyznačíme jeden libovolný bod, jímž zakážeme procházet, rozpadne se křivka na dvě části a nebude možné přejít z jedné do druhé po této křivce bez průchodu zakázanými body. Vezměme naproti tomu uzavřenou plochu, která je dvourozměrným kontinuem. Na této ploše můžeme vyznačit jeden, dva či jakýkoli počet zakázaných bodů a plocha se kvůli tomu nerozpadne na dvě části a stále bude možné přecházet po této ploše od jednoho bodu k jinému, aniž bychom narazili na nějakou překážku, protože zakázané body lze obejít.
Jestliže však na této ploše nakreslíme jednu nebo více uzavřených křivek a jestliže je budeme pokládat za řezy, které nám zakazují jimi procházet, rozpadne se tato plocha na několik částí.
Případ prostoru. Body i křivky lze vždy obejít. Je třeba zakázat překračovat jisté plochy, to jest jisté dvourozměrné řezy. Právě proto říkáme, že prostor má tři rozměry.
Tedy analogicky lze dorozvinout jaká definice by vyjadřovala n-rozměrné kontinuum. Kontinuum má n rozměrů, je-li možné je rozložit na více částí jedním či více řezy.
Václav Kopecký (*1983) se kontinuálně zabývá fotografií nejen jako nástrojem k zrcadlení skutečnosti, ale jako fyzickou věcí, která zaplňuje prostor a mění charakter našeho pohledu. Analyzuje fotografii jako paměťové médium, s nímž se pojí specifická historie a technologie – ve svých výstavách odkazuje k uzavřenému světu, který funguje podle vlastních pravidel. Sám fotografie zpracovává klasickými postupy, jako by se snažil nostalgii spojenou s analogovou fotografií vytěžit na maximum. O fotografickém médiu uvažuje jako o způsobu nazírání na svět, k němuž hledá různé paralely, např. v podobě nalezeného otisku, záznamu světla, usměrnění pohledu. Analogicky pracuje i s instalací výstavy, např. když pomocí světlocitlivé emulze nechává na stěnách galerie vyvstat otisk její vlastní podoby.
