Úkryty

Schématičtí, až dětsky zjednodušení panáčci se pohybují po výstavním prostoru jako fixované zjevení duší. Bílá krychle plná tajuplného života, fotografie tiché stísněnosti. Skoro by se zdálo, že to všechno surreálně snové, freudovsky primární a junginánsky transcendentní. Kombinace protikladů věku a pohlaví autorů vytváří dojem snahy o přitažlivé pojetí fantaskního uměleckého konceptu.

Ve skutečnosti se jedná o zhmotnění příběhů, které se staly během Druhé světové války, většinou na území dnešního Česka a Slovenska. Instalace v Art Space NOV vychází z osobních rozhovorů s osmi dosud žijícími, v době německé okupace „ukrývanými dětmi“ židovského původu, dnes členy české odnože spolku Hidden Child. Výstava tedy není nahodilým emočním chuchvalcem, ale vychází z autentických příběhů, jimž vzhledem k vysokému věku zpovídaných chybí možná jen pomyslný zlomek času k zapomenutí.

Bartoš a Orlová se vyhýbají prvoplánové popisnosti a hře na city, k nimž zvolené téma svádí. Místo toho zvolili cestu metafory, abstrakce a prožitku. Vždyť kdo se někdy nechtěl před vším schovat? 

„Schováváme se proto, že nechceme být viděni: A zároveň toužíme po pozornosti. Zmizet, nebýt viděn, ve tmě, pozorovat škvírami. V sobě, pro sebe. Ve sklepě je pořád večer. Něco je vidět: Stín toho, kdo se schovává. V úkrytu je křehké bezpečí. Nechráníme ale svou nevinnost; naopak. Kůrky chleba se tu nemůžou válet, ty je nutné namočit do čaje. Kdo by chtěl jít ven? Něco je vidět: Možné životy. V úkrytu je možné všechno. Pořád podvečer.“

***
Autoři výstavy děkují za spolupráci spolku Ukrývané dítě/Hidden Child Prague, přidružené organizaci Federace
Židovských obcí.