Tomáš Smetana: Přátelé

Portrétování je mi záminkou k vedení rozhovoru, k osobnímu sdílení (kreslím podle skutečnosti). Nejde mi o zachycení vnější podoby, proporce většinou nesení, jedno oko je moc dole, druhé nahoře, nos je krátký, ale co se dostane do portrétu jaksi mimochodem, pokud je správné vzájemné naladění, je vnitřní podoba, výraz.
Tomáš Smetana

Zašli jsme s Tomášem Smetanou na oběd. Nedaleko jeho ateliéru v restauraci vedené Rusy nás obsluhoval statný postarší pán v minisukni s vytetovaným obočím a pavoukem na krku. Tomáš si dal kuřecí prso a malé pivo. Seděli jsme přímo pod reproduktorem (pouštěli disko) s pohledem na kout slavnostně vyzdobený bílo-fialovými balonky a girlandami.

Tomáš začal vyprávět o (svém) životě. Scenérie restauračního zařízení na sebe stále silně upozorňovala, ale dorážela už jen z dálky. Tomáš mluvil klidně a otevřeně o tom, co mu dala duševní nemoc, která byla málem jeho smrt. Ve 33 letech stál před rozhodnutím mezi koncem v deliriu nebo léčením. Tomáš si vybral život. Vybral si ho důsledně – jemu a jeho ženě Kláře se narodily Tonička a Hynek.

Když krizi překonal, začal kreslit „to, co vidí“. Používal přitom mikrotužku a rozměrné papíry, aby nemusel kreslení přerušovat ořezáváním tuhy ani se strachovat, že jeho putování po papíře brzy skončí. Oddal se přítomnému okamžiku, hodiny kreslil a přitom meditoval. Díky tomu se naučil dotahovat i praktické věci do konce. Při kreslení se dostával do jiné reality, do jiného časoprostoru a paradoxně se díky tomu dotýkal skutečného života, ve kterém došel naplnění.

Vznikala zátiší a dlouhotrvající dosud neukončený cyklus portrétů Přátelé, který Vám nyní předkládáme a budeme ho průběžně doplňovat. K portrétovaným přidává Tomáš Smetana svoje charakteristiky a popisuje situace v jakých je zachycoval. Podobá se to přidáváním atributů, které už odedávna hrály roli. Měly svůj význam podobně jako gesta a doplňovaly výrazy tváří. Cyklus Přátelé ukazuje lidi jak je vidí Tomáš Smetana, takže se portrétovaní v tomto vidění nemusí poznat a sobě líbit. Charakteristika portrétem neukazuje buď ošklivost nebo krásu ve smyslu zalíbení nebo odmítnutí. Charakteristika není hodnocení, ale přijetí osoby a jejího výrazu, který se portrétem zesiluje. Zesílením výrazu se malíř vyjadřuje a charakteristika postavy se ukazuje před divákem. Portrétovaní jsou přátelé, takže charakteristika je úplně upřímná.

Poznávání a přijetí sebe sama podmiňuje opravdová přátelství a lásku k bližnímu. V cyklu proto najdete i Tomášův autoportrét.

Tomáš nově začal dělat koláže. Xeroxy svých starších kreseb rozstříhá a dokresluje – navrací se k tomu co vědomě prožil a zasazuje to do nových souvislostí v rychlejším tempu než umožňují velkoformátové kresby mikrotužkou. Čím méně v poslední době sedí nad kresbami v atelieru, o to víc chodí po krajině jako poutník, kterého každá cesta přivádí domů.
Pavlína Bartoňová