Tomáš Rasl / Místa hrdá, pustá a jiné příběhy

Tomáš Rasl (1975, v Praze)

Ve volné tvorbě často používá staré dřevěné kamery s velkým formátem negativu, v poslední době se zabývá ušlechtilým tiskem fotografií – bromolejotiskem. Pracuje v postupně se vyvíjejících cyklech a jeho poetické fotografické vidění umocňují i básnické názvy děl a cyklů. Na své poslední výstavě „Mezi dnem a nocí“ v pražské Trafo Gallery vystavil poprvé kromě fotografií také objekty, některé vycházejí z jeho snímků a transformují je do trojrozměrných soch a obráceně. Je vnukem Ferdinanda Bučiny (1909 – 1994) jehož archiv opatruje.

V ostravské FGF budou vystaveny fotografie ze dvou cyklů: O fyzické duši člověka a Místa hrdá a pustá.

Fotografie z cyklu Místa hrdá a pustá představují často zdánlivě obyčejné a na první pohled banální záběry, větve, uschlou trávu či zarostlou cestu. Pocit obyčejnosti je však matoucí, při pozorném pohledu se divák dostává do dalšího, skrytého světa tajuplné poetiky, která odkrývá příběhy esenciální síly, krutosti i lásky. Raslovy krajiny jsou tichými svědky dávno zapomenutých událostí, přežívajících jen v nenápadných symbolech, v lehce přehlédnutelných detailech, ve své zasněné atmosféře bezčasí.

Cyklus O fyzické duši člověka se zabývá zobrazením lidských ostatků. Fotografie z této série vznikly v pražském Anatomickém ústavu, který je primárně akademickým a badatelským prostředím. Na umělecké zpracování lidských torz a údů se v tomto prostředí dívají tradičně skepticky a s rezervou. Pracovat umělecky s podobnými tématy vyžaduje hluboké porozumění etickému prostředí. V naší kulturní tradici má pieta k ostatkům hlubokou tradici, je ale také prostředím, v němž bylo lidské tělo zkoumáno a pitváno s jasnými vědeckými záměry již od renesance. První pitvu v Praze provedl v roce 1600 slavný lékař Jan Jesenský. Věda se tehdy vyvíjela v těsné blízkosti umění, hranice nebyly tak ostře vymezené jako v současnosti. V době posledních staletí tak bylo i lidské tělo, včetně svého „uvnitř“, tématem řady výtvarných děl. V tomto smyslu je Raslův zájem i zcela přirozenou reflexí některých historických děl, ale i prací současníků, od Sally Mann přes Joela Petera Witkina až po Jeffrey Silverthorna a mnoha dalších. Jakkoli většina z fotografií této série vznikla na přelomu milénia, její prezentace je zcela nová. Na výstavě Rasl prezentuje tyto fotografie barevné, tištěné na barytový papír, adjustované na dubondových deskách. Nové formáty a jiná technika tisku ukazují celý cyklus v nových souvislostech a o to více také vynikne odlišnost této série od ostatních Raslových děl – odlišnost nikoli v chápání fotografie jako takové, ale v konkrétní tematizaci.

Nové motivy pronikají do Raslových fotografií jen pozvolna, každá nová idea je podrobena dlouhému zkoumání. Nelze předpokládat, že by se v následujících dílech Tomáš Rasl nějakým zásadním způsobem umělecky změnil; ostatně k tomu nemá žádné důvody. Jeho současné pojetí fotografie je svobodné a otevřené, v zásadních tématech bude pokračovat i nadále. Není náhodné, že se jedná o volné cykly, které jsou tak neustále otevřené novým možnostem a experimentům.