Tiché písně

Anne-Claire Barriga

Tiché písně

11. 5. – 28. 5. 2016

Anne-Claire Barriga je intermediálním typem umělkyně. Dalo by se říci, že pro každou další ideu hledá adekvátní formu zpracování. V nedávné minulosti uplatnila v procesu filmové produkce a režie vlastní literární tvorbu. Výsledkem byl hraný film podle jejího scénáře. Psaný projev je pro ni do značné míry výchozí i nyní, ale vizuální řeč je úplně odlišná. Elementárním nástrojem jsou její vlastní texty folkově laděných písní, které Barriga vtlačuje do pruhů magnetických pásek. Během veřejné prezentace svého rezidenčního studia v Meet Factory instalovala tyto pásky částečně na jeho zdech, a dále instalaci dotvářel pohyb pozvané figurantky. Ta plavným pohybem procházela mezi návštěvníky na chodbě před ateliérem umělkyně a spirálovitě páskou vířila ve vzduchu. Při další příležitosti otevřených rezidenčních ateliérů se rozhodla spolupracovat s umělcem Ladislavem Vondrákem při společné performanci. Vondrák se s pomocí dřevěných chůd pohyboval od improvizovaného pultíku s pestrobarevnými alkoholy, kde se nechal od Barrigy napojit, pak na chůdách přešel k pruhu plsti zavěšeného u stropu a obsah doušku na něj vyplivl. Tekutiny z plstě padaly na fotografii ruky položenou na podlaze. Takto se celá procedura několikrát opakovala včetně střídání barvy použitých koktejlů.

Ve výstavě v etc. galerii Anne-Claire Barriga dále toto dílo rozvíjí. K magnetickým páskám zde přibyly ručně šité rukavice. Je to ten klasický střih pracovních rukavic, ale mezi nimi se nachází jedna bizarní výjimka: rukavice ze svlečků hadí kůže. Jak tyto objekty, tak performance s Ladislavem Vondrákem, nesou jedno základní téma: všechna tato gesta pracují s lidovostí, s kulturou folku. Anne-Claire Barriga lidovost nijak zvlášť neoslavuje, ale ani přímo nekritizuje. Inspiračním zdrojem jsou jí kromě hudebního žánru i dekorativní řemeslné tradice původních indiánských obyvatel Chile (odkud Anne Claire Barriga částečně pochází) nebo její osobní pracovní zkušenost barmanky. Proto se s lidovostí spíš vyrovnává, tematizuje její základní složky a analyzuje empirický prožitek. Folk je řemeslo, pracovní i suvenýrová komodita a lidová píseň má univerzálně sdílený rozměr. Ačkoliv objekty mlčí a nehýbou se, Anne-Claire Barriga počítá se specifikem pohybu či přenosu.

Oxymóron „Tiché písně“ je tu doslova „tiše zmaterializován“.  Vzniká zvláštní situace, již sama umělkyně nazývá „produktivní sterilitou“. Nabízí se dokonce myšlenka, že lidovost je v této proceduře umlčována a její znaky částečně zakryty i metaforizovány magnetickou stuhou. Ta nás navíc zavádí do esenciální podstaty přitažlivosti, nebo lépe chytlavosti folkových melodií a lehce zapamatovatelných textů. Poezie textu zde existuje ve své analogové materii a generuje další, totiž prostorový význam. Tomuto faktu navzdory umělkyně dosahuje svého prvotního záměru, aby výstava nevážila víc než deset kilo.      

Radim Langer