Thomas Schütte

Thomas Schütte, který je mnohými považován s Antony Gormleyem a Anishem Kapoorem za nejdůležitějšího představitele současného světového sochařství, se kromě sochy intenzivně věnuje také kresbě a stěžejním tématem jeho tvorby je člověk a architektura. Úvaha o lidském stavu je vždy jádrem umělcova zájmu nezávisle na tématu či použitých materiálech, kde jsou dominantními především ocel, bronz, keramika a sklo. Nejfrekventovanějšími otázkami, které Schütte ve svém díle otevírá, jsou existenční obtíže, kulturní paměť, stav společnosti s nespočtem problematik, stejně jako obraz, nálady a úsilí člověka na pozadí životních peripetií.

Tato českobudějovická výstava je, dá se říci, komorním, ale i reprezentativním diskurzem do Schütteho tvorby. Autor je zde vedle tisků představen třemi stěžejními tématy, kterými jsou Architektonické modely, téma Hlavy a malý výběr z rozsáhlého cyklu United Enemies (Spojení nepřátelé).

U série United Enemies se Schütte inspiroval ošklivými starými muži, které vídal při jízdách autobusem během svého šestiměsíčního pobytu v Římě, místními uměleckými administrátory, kteří byli navzájem znesváření, či politiky s inspirací vycházející z televizního zpravodajství o korupčním skandálu, neboť „tyto prolhané tváře“ byly v médiích trvale přítomny. Vedl ho k tomu především zájem o portrét jako téma, tak typické právě pro toto místo již po staletí spojené s kulturou portrétního sochařství. 

V tématu Hlav se na jednu stranu jedná o záměrné podvracení důstojné podoby bysty, kdy na dílech z cyklu Staří přátelé muži nepůsobí jako nějaké významné osobnosti, ale spíše jako muži rezignovaní. Autor klade důraz na výraz, rozličné typologie a fyziognomie a odráží se zde rovněž jeho zájem o určitou groteskní nadsázku. U svých ženských hlav zůstal věrný přístupu, nevytváří skutečné portréty, ale spíše schémata a archetypy, které slouží jako otevřené projekční plochy a divákovi nabízejí příležitost k individuální reflexi a introspekci. 

Výběrem z cyklu Architektonických modelů Schütte představuje svůj imaginární svět, naznačuje osobní úvahu o postavení člověka i o tom, jak může architektura utvářet prostor a ovlivňovat společnost.