Terezie Rausová a Zita Elznic – Toxické vztahy

Pojem „toxický vztah“ nejčastěji chápeme ve smyslu disfunkčního partnerství. Obecně se však může jednat o jakékoli vztahy, v nichž cosi patologicky nefunguje – vyskytuje se zde element nerovnováhy, narušení, manipulace a destrukce. Toxicita poznamenává náš hodnotový systém a způsob interakce s okolním světem i vnímáním nás samotných. 

Jsme neustále vystaveni diktátu, jak máme vypadat, jak prožívat intimitu, vztah k vlastnímu tělu, jak zdravě jíst, jak nestárnout a být fit. Farmaceutický a kosmetický průmysl, miliardový byznys, který nám má k dosažení těchto ideálů dopomoci, však ve skutečnosti ztělesňuje totální dehumanizaci a absenci morálních i etických hodnot: kvůli provozu, jenž nám pomáhá se zdokonalovat, přestáváme být lidmi a stáváme se parazity. 

Od doby, co se na Zemi objevil druh Homo sapiens a začal měnit své okolí, již pro životní prostředí není cesty zpět. Pro zásadní a nevratné změny se v nejen vědeckých kruzích vžil pojem antropocén, vyznačující novou geologickou epochu planety, diametrálně odlišnou od všech předchozích, neboť její podobu určuje činnost člověka. Člověka, jehož lidskost je definována jako pozitivní vlastnost, úzce související s pojmem ohleduplnost, schopnost chápat druhé v jejich situaci a brát na ně zřetel. Co když ale lidskost určuje pravý opak? Co když označíme za bytostně lidské konání zla, násilí a nenávist, nejen vůči sobě navzájem, ale i k okolnímu světu? Co když je člověk v atmosféře historie jednoznačně toxický prvek? 

Spojení Terezie Rausové a Zity Elznic vychází nejen z jejich společného „domovského“ ateliéru malby na brněnské Fakultě výtvarného umění VUT, ale zejména z podobného ideového zaměření jejich tvorby a myšlenkového kontextu. Tím jsou vzájemné vazby a postavení člověka v rámci společenského i přírodního systému a reflexe aktuální společensko-ekologické situace.

Terezie Rausová staví na výrazné fluorescenční – jedovaté – barevnosti pláten, v nichž zobrazuje znepokojivé výjevy deformovaných či uvězněných postav, hybridů zvířat a člověka. Zájem o transformaci a modifikaci těla vychází z ohledávání tlaku současných průmyslových gigantů. Na jiných malbách zachycuje až abstraktní detaily připomínající organismy pod mikroskopem. Bakterie? Viry? Modifikované buňky? Společně se tu hemží s drobnými členovci, kteří svým signálním zbarvením odrazují od jakéhokoli bližšího kontaktu. 

Zita Elznic se dlouhodobě soustavně zabývá tematikou zacházení se zvířaty a exploatace přírodních zdrojů za účelem naplnění lidských potřeb – jako prostředků pro získání potravy či jako primárních surovin pro další průmysl. Impulsem pro její instalaci je výroba léčiv pro substituční hormonální terapii určenou ženám v menopauze, při níž se využívá moč březích kobyl, které jsou pro tyto účely chovány v brutálních podmínkách. Přes závažnost tématu ale instalace pracuje s hravou formou, kde chybí moralizující přístup a zůstává intenzita mladistvého uměleckého gesta.

—

Zita Elznic (*1992) je čerstvou absolventkou ateliéru Malby 2 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. K zásadním tématům její tvorby patří kromě tematiky zvířat hodnota života jako takového, ale také opakování a cykličnost. Je zakladatelkou Galerie v knize (galerievknize.cz ). 

Terezie Rausová (*1998) zahájila studium malby na Fakultě umění Ostravské univerzity, od roku 2018 je pak studentkou Fakulty výtvarného umění VUT v Brně, ateliéru Malby 2. Jejím hlavním médiem je „klasický“ obraz, s nímž experimentuje v obsahové formě. 

Pro obě autorky je výstava v Galerii Dukla jedním z prvních samostatných projektů.