Téměř nic

Jak prožíváme pocit prázdnoty? Je v našich životech jedním z formativních momentů moment absence? Jsou pro nás důležité vzpomínky uchované v prchavých vjemech, které se propsaly do našich očí, uší nebo ulpěly na naší kůži? Takové otázky může pokládat aktuální výstava Téměř nic v Galerii UM.

Prostor galerie se s výstavou umělkyně, grafičky a doktorandky Ateliéru tvorby písma a typografie Barbory Haplové proměňuje v environment, který návštěvnictvu dává možnost umístit sebe sama do neortodoxních prostorových a zvukových souvislostí. Expozice jako taková navazuje na autorčin dlouhodobý tvůrčí zájem o zostřené imaginativní vnímání prázdna a chybění, který rozpracovala ve svém postmagisterském projektu Prázdné místo. „Téměř nic“ lze vnímat jako další logický krok, kterým se umělkyně se všemi těmito fenomény ryze osobním způsobem vypořádává a ohledává jejich potenciál.

Kdokoliv, kdo do výstavy vstoupí, se ocitne v autorsky inscenované architektuře, vytvořené ad hoc, v níž neexistuje „správná“ cesta, ani jedna přesně daná trasa. Lze se do ní instinktivně zanořit a procházet ji, vnímat smyslové kvality jednotlivých objektů, dotýkat se jich nebo na ně jednoduše hledět a myšlenkově je propojovat s doprovodnými textovými intervencemi. Do pozorovatelské divácké hry je ale víc než žádoucí zapojit zvukovou složku sestávající z terénních nahrávek, zvukových situací a mluveného slova, která sdělení výstavy rozšiřuje a obohacuje o další narativní vrstvu. Audio je návštěvníkům a návštěvnicím reprodukováno skrze walkmany se sluchátky a všudypřítomné MC kazety.

K realizaci si Barbora Haplová přizvala tvůrčí kolektiv, do nějž náleží typograf a taktéž doktorand Ateliéru tvorby písma a typografie Ilya Bazhanov, architekt a letošní absolvent Ateliéru architektury I Tomáš Račák, hudebník, performer a výzkumník Elia Moretti, divadelní dramaturgyně Kateřina Součková a kurátor a zvukový tvůrce Václav Šafka.

Kurátor Václav Šafka koncepci výstavy nastiňuje následovně: „Pojmenování, kterým jsme si v naší tvůrčí skupině výstavu označili, zní zvuková procházka prázdným místem. Propojení dramaturgie zvuku a architektonického uchopení galerie jsou základními stavebními kameny, s nimiž jsme při její přípravě všichni pracovali. Zároveň jsme se snažili na paměti neustále mít to, že to je vysoce osobní výstava. Propisuje se do ní, co Barbora zažila nebo zažívá, i to, jakým způsobem nahlíží svět. Možná víc než cokoliv to je kolektivně-autorské uchopení ryze subjektivní zkušenosti, mám ale za to, že návštěvníci a návštěvnice právě díky němu můžou sami v sobě uvažovat o mnohem obecnějších a jim vlastních věcech, které jsou s prožitkem prázdna v úzkém sepětí – smyslová i fyzická přehlcenost a přesycenost, zranitelnost, únava, smutek, radost, a především smrt a absence blízkých osob.“

Nezanedbatelnou roli má doprovodný program, sestávající ze třech pečlivě volených událostí. První z nich je lekce minimální jógy s dramaturgyní, režisérkou a performerkou Janou Stárkovou, která se bude věnovat možnostem lidského dechu v jógové praxi. Na něj naváže výtvarný workshop zkoumající téma vyplňování, který povede ilustrátorka a studentka Ateliéru ilustrace a grafiky Františka Iblová. Poslední z plánovaných doprovodných akcí je performativní dílna zaměřená na ohledávání vztahů mezi prostorem a zvukem, zaštítěná už zmíněným muzikantem Eliou Morettim. 

autorka: Barbora Haplová
kurátor: Václav Šafka
architektura: Tomáš Račák
dramaturgická spolupráce: Kateřina Součková
audio: Elia Moretti, Václav Šafka
mluvené slovo: Vojtěch Bartoš, Johana Schmidtmajerová
grafický design: Ilja Bažanov, Barbora Haplová