Dnes, kdy se kolektivita a pojem společné práce staly kouzelnou formulí, umožňující obrátit naruby to, jak je tvořen prostor, a spolu s tím i celá desetiletí neoliberálního vykořisťování, je asi na místě znovu zvážit potenciál takových konceptů i jejich uvádění do praxe. Tato krátká přednáška s následnou diskusí se proto zaměří na taková konání, která berou v úvahu mnohost mezilidských i mimolidských vztahů. Bude řešit, proč by kolektivita mohla být konceptem hodným zkoumání, proč by se za ni i o její podobu mělo bojovat a proč by mohla být užitečným nástrojem – spolu se zdravou porcí pesimismu – pro opětovné načrtnutí a vytvoření skutečně osvobozující budoucnosti.

Tatjana Schneider je architektka a působící v akademické sféře. V současnosti vede Institut dějin a teorie architektury a města (GTAS) na polytechnice v německém Brunšviku. Mezi lety 2004 a 2018 přednášela na Škole architektury při University of Sheffield (Velká Británie). Zde byla v roce 2006 jednou z iniciátorek dlouhodobého výzkumného projektu Spatial Agency, který představuje nový způsob pohlížení na to, jak mohou být utvářeny budovy i samotný prostor. Mezi lety 2014–2015 působila na pozici profesorky historie a teorie města na HafenCity University v Hamburku. Byla rovněž spoluzakladatelkou sdružení pracovníků v architektuře zvaného Glasgow Letters on Architecture and Space (GLAS 2000–2007), působícího na pomezí teorie a praxe s cílem vytvářet alternativy ke kapitalistické produkci a pohlcování prostoru, a také Radical Architectures Network, založeného roku 2013.