Tanec v ruinách / Nálezy Jiřího Koláře

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (24. 9. 1914, Protivín
– 11. 8. 2002, Praha) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v
zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen
díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím.

O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Výstava v Galerii Smečky a kniha, která k ní vychází v nakladatelství Arbor vitae, přinášejí, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes.

Není vyloučeno, že se na pečlivém a početném výběru podílel samotný Kolář,
neboť jde o zásadní a reprezentativní průřez jeho dílem a současně o velmi
osobní práce.

Nově nalezené koláže jsou tedy bez nadsázky výjimečným a v mnoha ohledech
překvapivým příspěvkem k současnému připomenutí a zhodnocení Kolářova díla.
Navíc zpřesňují datování jeho zásadního obratu k neverbální poezii. Koláž
vznikala jako nedílná součást Kolářovy poezie, byla pro něj formou jazyka,
důležitý byl tok sdělení, který ve svém plynulém, ohromujícím tempu vyjadřoval

pomíjivost mluveného slova a následné hledání vyjádření a přesné formulace.
Název naší výstavy, Tanec v ruinách. Nálezy Jiřího Koláře, naznačuje tuto
spojitost – balancování mezi destrukcí slova a destrukcí obrazu, spojené s
hledáním a nalézáním nových možností, jak vyjádřit intenzitu životního pocitu
v rozporuplném období přelomu padesátých a šedesátých let. Právě tehdy se
koláž stala dominantní formou Kolářova tvůrčího vyjadřování.
V několika cenných ukázkách datovaných rokem 1959 přináší výstava doklady o
prvních krocích na této cestě, která se poprvé završila v roce 1962 malou
samostatnou výstavou Depatesie v Klubu výtvarných umělců v pražském Mánesu.
Trochu anekdoticky popsali první chvíle Kolářova obratu jeho literární přátelé

Josef Hiršal a Bohumila Grögerová. Došlo k němu údajně na konci roku 1959.
„… Předevčírem se objevil ve Slávii malíř Libor Fára a přinesl k
prolistování anglický výtvarný sborníček. Jmenuje se Uppercase a Koláře
upoutala jedna z experimentálních kreací: fotografický portrét, vertikálně
rozstříhaný na půlcentimetrové proužky a znovu sesazený asi s třímilimetrovými

rozestupy. Dlouho si zvláštní destrukci prohlížel. A včera přinesl kreaci
svou: na drobné proužky rozstříhaný portrét Hellichovy Boženy Němcové. Proužky

však neoddálil, každý sudý pouze posunul o necelý centimetr výš. – Podívej, co

to dělá! … Koláž změnila reprodukci v téměř abstraktní výtvarnou báseň, v
dráždivou konstelaci tvarů a barev. Večer jsme experiment podrobně probírali
na návštěvě u Medků. Závěrem Jirka prohlásil: Zkusím to ještě s jinejma věcma.

Zkonfrontuju taky dva různý obrazy…“
Výstava v Galerii Smečky ale potvrzuje, že Kolářův přístup ke koláži měl už na

konci padesátých let mnohem komplikovanější, pro nás mnohdy překvapivé podoby.

Tvůrčí explozi prvních tří let nyní můžeme sledovat v ucelené řadě působivých
prací, které výrazně rozšiřují obvyklou představu o Kolářově díle. Jsou zde
ale zastoupeny i reprezentativní práce z poloviny šedesátých let, zejména z
pop-artové série. Navázal v ní na svůj dávný průzkum městského folklóru. Ten
mimochodem Koláře spojoval s dalším letošním stoletým jubilantem – Bohumilem
Hrabalem, který mu přinášel ze Sběrných surovin, kde
pracoval, početný papírový materiál, a pro jehož Automat Svět (Mladá fronta
1966) naopak Kolář vytvořil sérii ilustrací. Pop-artová série z let 1964–1965
dokládá, jak brzy Kolář dospěl k dokonalé výtvarné formě, ale jak smysl jeho
vizuální tvorby zároveň nelze touto formou omezit. On sám ji vždy označoval za

vizuální anebo evidentní poezii a byla pro něj jednou z možností, jak vyjádřit paradoxy doby.  

Padesát pět let od počátku Kolářova „tance mezi ruinami“ lze konstatovat, že
intenzita jeho prvních objevů nezmizela. Se zkušeností pozdějších
konceptuálních proměn výtvarného umění dnes možná můžeme objevnou otevřenost
básníkovy tehdejší tvorby ocenit lépe, s větším porozuměním, než tomu bylo
počátkem šedesátých let, kdy se svými kolážemi začínal vystupovat na
veřejnost.

Syntetická kvalita výtvarného a básnického gesta, přesnost formy spolu s
matoucím, ale přitom apelativním obsahem potvrzuje jejich hodnotu jako jednoho

z klíčových projevů českého poválečného umění.
Experimentální, hledačský charakter Kolářova díla podtrhuje i typografie
výstavy a nekonvenční koncepce knihy, která je dílem Petra Bosáka a Roberta
Jansy – 2014 Designers.

Marie Klimešová, Marie Bergmanová

Výstavu uspořádal Nadační fond Galerie Smečky ve spolupráci s Pražskou plynárenskou, a. s. Výstava se koná pod záštitou RNDr. Tomáše Hudečka, Ph.D., primátora hl. m. Prahy.

Koncepce výstavy: Marie Klimešová, Marie Bergmanová
Instalace výstavy: Artpartners, s. r. o.
Grafická úprava tiskovin: Petr Bosák, Robert Jansa
Foto: Oto Palán, archiv Jiřího Koláře
Úprava reprodukcí: Radek Typovský, Studio Marvil
Tisk: Indigoprint, Praha

Galerie Smečky, spravovaná Nadačním fondem, zahájila svou činnost v prosinci 2005 výstavou koláží Jiřího Koláře a Ladislava Nováka; současná výstava je již 43 v pořadí.