Svatopluk Slovenčík – 90 Díl třetí

“Jsem stejného názoru jako malíři, kteří jsou přesvědčeni, že sud červené nebo černé barvy je červenější nebo černější než jedna tuba barvy.” (Svatopluk Slovenčík, Sympozium Prostor Zlín 91, 1991)

Žijeme v industriálním věku, kdy se zrychluje nejen životní tempo, ale i vývoj ve všech oblastech vůbec, v době, kdy jsme schopni už jen stěží sledovat nové výdobytky vědy a techniky, v době neomezených možností, v době, která udělala ráznou tečku za experimentálním uměním, jenž má ve své původní funkci šokovat, vyvádět z míry a zneklidňovat. Dnes už není, čím a koho.

Přesto ještě (díkybohu) mohou vznikat a vznikají pozoruhodná díla, poskytující výtvarníkům mnohé možnosti, z nichž ta nejdůležitější je zpracovat samo místo. S velkou precizností a jistotou se to právě podařilo Svatoplukovi Slovenčíkovi při jeho realizaci Prostor Zlín 91. (Bohužel však, zůstala-li tato práce bez povšimnutí, pak byla a dosud je, ve svém významu nedoceněna.)

Zpracovat samo místo! Žlutým, čtyři a půl metru širokým pruhem, naprosto ovládnout kus města. Pro obyvatele funkcionalistického Zlína, citlivě vnímajícího své prostředí a architekturu města, nebyl problém správně zvolit místo k realizaci svého námětu. Blesk z čistého nebe. 439 metrů dlouhá řeka barvy pramenící na fasádě obchodního domu a ústící do tmavého podzemí zlínského podchodu. Takový byl původní záměr. V konečné podobě však z úcty k žule, k žulovým schodům do podchodu, ukončil autor klikatinu těsně před vstupem do podzemí. Na výsledném efektu to neubralo. Byl maximální. Svatopluk vlil do města barvu a tím ho oživil, bravurně zvládl velký prostor a tvar žlutého hada formoval v souladu s charakterem zvoleného místa. Sluneční řeka se valí ulicí a chodci jsou v ní pohlcováni. Jak prosté.

kurátor: Leoš Lang