Svatopluk Slovenčík – 90 Díl druhý

“Prosté předměty na malířském pracovním stolku, opřená plátna při zdi ateliéru, často jen sám stůl, otevřené okno, dveře do chodby, interiér ateliéru, jeho tichý kout. Sedící nebo stojící figury v ateliéru. Věci, které obklopují, inspirují a jsou svědky mé práce. Město, bloky domů, urbanistické rozvětvení města, skelety konstrukci rozestavěných staveb, fasády cihlových domů, pouhý pruh asfaltové cest několik stavebních prvků, stojících, ležících nebo opřených. Architektura nebo její pouhý zlomek, vržený stín architektury viděný z terasy ateliéru, nebo stín toho zlomku. To vše je inspirující, nutí mě k mnoha kresebným záznamům a postupem práce je zde skutečnost ohmatána ze všech stran. Ne abstrakce, ale věcnost je zde cílem. Ne vždy je výsledek mé výpovědi o této skutečnosti snadno srozumitelný. Během práce, od prvních záznamů, je vše postupně přepracováno do lapidárního znakového plošného tvaru, který určuje můj sklon a inklinaci k velké a jasné prostorové zkratce obrazové stavby. Tato organizovanost, kompoziční rozvrh ploch a omezenost prostředků směřuje k většímu pořádku v harmonii.”

Svatopluk Slovenčík (1934–1999) absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a Akademii výtvarných umění v Praze, u prof. Františka Jiroudka (škola prof. Karla Součka). V roce 1966 pro sebe v petrohradské Ermitáži objevil Henryho Matisse. Značný význam pro něho mělo rovněž přátelství s Jiřím Johnem, který ho posléze jmenoval svým asistentem. V letech 1987–1998 vyučoval kresbu na Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti, patřil k zakladatelům Zlínské soukromé VOŠ umění (1994) a podílel se na přípravě 1. ročníku výtvarného sympozia Prostor Zlín 91.

kurátor: Leoš Lang