SOCIÁLNÍ DESIGN

Sociální design
Termín „design“ se v konceptu stejnojmenné výstavy neobjevuje v souvislostech,
v jakých obvykle bývá užíván. Protentokrát nesouvisí s vytvářením návrhu
a tvarováním užitného předmětu následně převedeného do výroby, ale s alternativami,
které výkladová pole toho, co je a co není design, dále rozšiřují. V galerijním
prostoru staré tovární haly jsou tak v rámci přehlídky konfrontovány objekty budící
klamný dojem zdánlivé funkčnosti, tedy jakési konceptuální „atrapy“ fiktivních
výrobků, s další volně související rovinou „modelování“ společenského podhoubí,
které umělec / sociální designér vyhledává a usazuje do určitého kontextu. Třetí,
zastřešující množinu vystavených prací potom reprezentují projekty přerůstající
do mediální sféry. Ať už se v uměleckých praktikách objevuje kritická reflexe
pokřivených společenských vazeb, neblahé ekonomické situace nebo pobídka ke zvýšení
sebevědomí a zajištění soběstačnosti v oblasti demokratického přístupu k životním
standardům většinové společnosti, zejména ke vzdělání, v důsledku představují jen
odlišné strany téže mince.
Každodennost se tak prostřednictvím angažovaného uměleckého přístupu často
převtěluje do roviny participatorní kulturní strategie, která slouží danému místu,
přičemž má – podobně jako „skutečný“ design – užitnou hodnotu spočívající v aktivním
přijetí komunitou, pro niž je určena. Umělecké dílo potom představuje složitou
strukturu zahrnující postupy typické pro oblast výtvarné tvorby aplikované na
konkrétní společenský model. Je založeno na výměně zkušeností a vědomostí o dané
lokalitě i na aktivistickém uchopení problémů způsobujících její dlouhodobou
frustraci. To však neznamená, že by angažovaný tvůrčí projekt neměl být naplněn
romanticko-symbolickým rámcem a vystavěn na neoddiskutovatelných estetických
kvalitách. Svým způsobem krásné, ale především potřebné projekty, tedy v žádném
případě nepřestávají odrážet původní, byť kreativní invencí transformovanou
skutečnost, a to i v případě, že spočívají na zcela utopických základech.
Zkusme se na výstavě Sociální design zasnít a zamyslet se třeba nad tím, zda nápad
maďarského umělce Antala Laknera svážet dlouhodobě odpadky z celého Německa do
Berlína a vystavět z nich na půdorysu bývalého letiště Tempelhof kilometr vysokou
horu s hotely, sjezdovkami a přírodní rezervací není reálnější, než by se na první
pohled mohlo zdát…