Šílenství se stává metodou

Dnešní doba se jeví jako mnohonásobně přeexponovaná fotografie. Vrstvy se překrývají a tím pádem se stávají každá sama o sobě hůře čitelné. Doslova se prolínají, jsou navzájem propojené, ale jen svými “vlastními” povrchy. Na první pohled se může zdát, že unikají souvislosti, alespoň ty lineární. Vzniká tak ideální prostředí pro rozpínající se chaoz a to je přirozený stav. Podobná situace se zrcadlí i v umění – současném i minulém.

V první polovině 20. stol. bylo moderní umění nacistickým řežimem označeno za zvrhlé. V roce 1937 byla pro širokou veřejnost otevřena velkolepá výstava v Mnichově, která se zapsala do dějin umění s názvem Entartete Kunst, čili zvrhlé umění. Výstava představovala zhruba 650 uměleckých děl zabavených z německých muzeí. V expozici byli zastoupeni například Marc Chagall, Wassily Kandinsky, Paul Klee, Georg Kolbe, Wilhelm Lehmbruck a mnoho dalších autorů. Dalo by se řící, že tak vznikla velkolepá přehlídka modernistů.

Výstava “Šílenství se stává metodou” představuje novou vrstvu, aktuální expozici této zvrhlé události z roku 1937. Jedná se o projekt, který formálním způsobem ohledává zbytky informací týkajících se Entartete Kunst rozpuštěných v bezbřehém moři internetu. Sochy vznikají na základě podrobného mapování fotografického materiálu, který je jako jediný v širším celku dostupný na webových stránkách německé Freie Universität v Berlíně. Jednotlivé sochy promlouvají skrze vlastní příběhy, společně však jako celek odkrývají různé vrstvy současného světa, umění a také jakési pseudo archivářské práce.