Nástup stalinismu
v Československu v roce 1948 vedl v architektuře ke zrušení
privátních ateliérů, architekti museli přijmout zaměstnání ve státních
projektových ústavech – Stavoprojektech. V libereckém Stavoprojektu se
zformovala skupina architektů a konstruktérů zapálených pro svou práci.
Využili liberální poměry před sovětskou invazí v srpnu 1968, odešli ze
Stavoprojektu a v letech 1968–1971 fungovali pod značkou Sial
– Sdružení architektů a inženýrů Liberec
. Vůdčími osobnostmi
sdružení byli architekti Karel Hubáček a Miroslav
Masák 
a statici Zdeněk Patrman aVáclav Voda.

Zásadní
přínos Sialu pro českou architekturu 20. století
netkvěl jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly, nebo byly přímo
v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního
a svobodomyslného prostředí. Klíčovým dílem české architektury
2. poloviny 20. století se stal Hubáčkův a Patrmanův televizní
vysílač s hotelem na Ještědu 
z let 1963–1973, oceněný
v roce 1969 Perretovou cenou UIA.

Politický
režim 70. a 80. let se snažil činnost Sialu rozvrátit, jeho členy donutil
vrátit se do Stavoprojektu, zakázal jeho publicitu v domácím tisku.
Architekti se však nevzdali, podařilo se jim probít k zakázkám
v zahraničí, od roku 1980 se úspěšně zúčastňovali velkých
architektonických soutěží na Západě. Díky tomu se Liberec stal se
nejvýznamnějším centrem české architektonické tvorby.

Ostatně Sial,
to není pouze akronym pro Sdružení inženýrů a architektů
v Liberci
, ale také dvojice zkratek ze samotného základu inženýrství: SI jakožto
metrická soustava jednotek a Al jako Aluminium, neboli hliník,
prvek vzhledem a vlastnostmi symbolizující hi-tech architekturu.

Jak
připomíná historik architektury Rostislav Švácha, Sial de
facto existoval jen od července 1968 do prosince 1971. Tehdy nový režim
označení skupiny zakázal a sdružení ztratilo status samostatného podniku.
Předtím (od konce 50. let) i poté bylo součástí stavebního molochu zvaného
Stavoprojekt. Ale filozofie Sialu ani jeho členové
nemohli být vymazáni. Sial žil dál a vlastně žije
dodnes.