Setkání s autory na výstavě Ma_Scary – Radkou Bodzewicz, Lucií Rosickou a Moemi Yamamoto

Srdečně Vás zveme na druhou ze tří komentovaných prohlídek výstavy Ma_Scary. Výstavou Vás provede Radka Bodzewicz, Lucie Rosická a Moemi Yamamoto.

Masky – rituální předměty, které podtrhují, skrývají nebo mění identitu svého nositele. Člověk se jejich prostřednictvím nejčastěji chránil nebo se snažil dosáhnout interakce s tím, co jej přesahovalo – přírodními silami, duchy, démony či bohy. Původ mají v dávné historii a jakkoli se jejich účel i podoba během doby významově posouvaly a měnily, součástí lidské každodennosti jsou i dnes. Výstava Ma_scary ve společném prostoru sdílí původní masky přírodních národů s těmi, které je možné najít v práci současných vizuálních umělců. Ve druhém plánu otevírá i témata jako jsou tradice, děs nebo přetvářka.

– Radek Wohlmuth

Vystavující: Patrik Adamec, Karíma Al-Mukhtarová, Karel Balcar, Radka Bodzewicz, Eva Fajčíková, Matěj Hrbek, Tomáš Jetela, Jiří Marek, Petr Nikl, Marcela Putnová, Lucie Rosická, Jan Sakař, Sota Sakuma, František Skála, František Antonín Skála, Timo, Jakub Tomáš, Jakub Tytykalo, Jindra Viková, Jan Vytiska, Moemi Yamamoto

Zeptali jsme se autorek, co pro ně maska znamená:

Radka Bodzewicz: Persona vs. Stín

Každý si pěstujeme svou Personu a stejně tak máme i Stín. Jsou to ty temné, intuitivní a animální stránky naší bytosti, se kterými svádíme věčný boj, a pod nánosem společenské masky je upozaďujeme. Někdy si jejich existenci dokonce ani neuvědomujeme. Jsou však součástí celistvosti a úplnosti naší povahy. Nic nemusí být takové, jaké se na první pohled zdá, a tak se i naše skutečná povaha může skrývat v jakési bublině, pod nánosy našeho divadla každodennosti, které každý bez výjimky prožíváme. Stejně tak i obraz může přes jásavou barevnost skrývat svou existenciální podstatu.

Lucie Rosická

Beyond The Red Glow (Za červeným světlem) je pro tuto výstavu vzniklá unikátní série autoportrétů s maskou s červeným LED světlem. Tato maska má v obrazech fungovat jako symbol pro zachycení dnešní doby, touhy po nerealistické kráse a paradoxních momentů v rámci života mladé ženy. Fascinující je pro mě kontrast měkkého lidského těla s humanoidním výrazem masky. To, co jsme jako ženy ochotné dělat pro oddálení stárnutí a jakou pozornost věnujeme obličeji v porovnání s jinými místy.

Moemi Yamamoto

Když se řekne slovo maska, připomínám si takové, jaké se nosí na japonských festivalech nebo při hrách Nó. Lidé, kteří v maskách tančí, vypadají komicky, ale zároveň trochu děsivě, jakoby to byly bytosti z jiného světa. Nejde úplně o svět fantazie, ale o sféru na hranici reality a fikce. Zvláštní směs imaginace a pověstí, určenou ke zpřítomnění něčeho duchovního. Je to něco, co mě fascinuje a zároveň dokonalý motiv pro mé obrazy, který mi umožňuje oprostit se od homogenního, prázdného, moderního času. Masky jdou spíš proti této všednosti a patří do zvláštní pocitové dimenze, jakou známe z karnevalů. Mimochodem, podivnou masku smějícího se starce v levém horním rohu jsem skutečně viděla v Japonsku, ale protože jsem ji nesměla vyfotit, namalovala jsem ji zpaměti. Pamatuji si, že jsem z ní na první pohled cítila divokou a děsivou energii.