Setkání nizozemských umělců s publikem v Galerii Závodný

Setkání nizozemských umělců s publikem v Galerii Závodný / 09. 03. 2018 v 18.00/ Mikulov

Právě probíhající společná výstava nizozemských umělců v Galerii Závodný je úvodní prezentací letošního výstavního cyklu s názvem „Abstraction and space in dialogues“, který se programově zaměřuje na současnou abstraktní tvorbu v evropském prostoru. V tomto prvním výběru představujeme šestici nizozemských umělců střední generace, které spojuje minimalistický přístup, monochromně laděná tvorba a práce se světlem.

V pátek 09. března v 18.00 v mikulovské Galerii Závodný proběhne setkání právě vystavovaných umělců René van den Bos, René Eicke, Els Moes, Anne Rose Regenboog, Ingrid Roos a Tonneke Sengers s publikem. Návštěvníci budou mít možnost se seznámit se současnými trendy v nizozemské abstraktní tvorbě a vyslechnout společnou debatu umělců s kurátorkou a galeristkou Vladímírou Brucháčkovou Závodnou.

V průběhu roku představí Galerie Závodný další současné zahraniční tvůrce, kteří reprezentují aktuální trendy v abstraktním a geometrickém umění.

Bližší informace o vystavovaných autorech:

René van den Bos /1959/ si při realizaci svých maleb osvojil dva zcela odlišné přístupy. První z nich je založen na systematické práci s akrylovou barvou a lepicí páskou, kterou na plátně umísťuje v logickém systému protínajících se řad a sloupců. Druhý přístup je založen na procesu, ve kterém přidává vodu do tenkých vrstev postupně nanášené barvy. Přechody jednotlivých barevných pruhů se tím rozostřují, hranice se stávají méně zřetelné. Užití obou přístupů /přísná kontrola x změna a nahodilost/ způsobuje napětí a množství různých možností v průběhu vzniku obrazu v jeho jednotlivých strukturálních vrstvách.

René Eicke /1954/ svůj specifický a snadno zapamatovatelný malířský rukopis zdokonaluje prostřednictvím zkoumání nových možností minimalistické abstraktní malby a užitých malířských technik. V posledních několika letech opustil práci s barvou a soustředí se na kresbu na plátně. Pracuje v systému, který je svým způsobem jasně vymezený, je možné ho definovat i předvídat, souběžně ale tento systém generuje odchylky od zvoleného řádu. Tento způsob práce ve větší či menší míře způsobuje neklid a nejistotu na ploše plátna.

Els Moes /1950/ se do Galerie Závodný vrací po šesti letech. Její práce se vyznačují vrstvením olejové barvy na plátně. Opakováním tohoto časově náročného procesu modeluje reliéfní strukturu. Ta je tvořena řadou plastických linií, které dodržují předem zvolený rytmus a sklon. Barevnost jejích prací se blíží monochromnímu projevu. Její plátna jsou černá nebo bílá, ostatní barvy používá velmi opatrně. Strukturované bílé a černé plochy odráží světlo, které se stává spolutvůrcem výtvarného díla.

Anne Rose Regenboog /1958/ se věnuje prostorovým kresbám z ocelového drátu. Základním tvarem, který je používán do nástěnných sestav, je krychle. Uvnitř jednotlivých těles Anne Rose Regenboog se nachází další prostorová kresba či systém. Krychle jsou většinou instalovány ve větším počtu tak, aby utvářely řady a sloupce. V tomto seriálním řazení je možno dobře identifikovat jednotlivé odlišnosti.

Ingrid Roos /1968/ její světelné objekty a site specific realizace jsou charakterizovány jednoduchostí a střídmostí. Barva a světlo ozvláštňují elementární tvary jejích nástěnných reliéfů. Odraz a rozptyl zbarveného světla změkčují hrany objektů a smývají ostré přechody mezi obrysy objektu a okolním prostorem. Ingrid Roos často využívá záření velmi výrazně zabarvených neonů, vnáší tím do prostoru výstavy výrazný a poutavý akcent.

Práce Tonneke Sengers /1959/ jsou silně spjaty s architekturou. Tvary nástěnných reliéfů a vnitřní uspořádání jejich ploch a linií často reagují na konkrétní architekturu. Své reliéfy vyřezává laserem z hliníkových plátů. Jejich kovový povrch poté pokrývá akrylová malba, nejčastěji ve dvou výrazných odstínech. Většinou se jedná o kombinaci černá – bílá či šedá a bílá barva. Reliéfy jsou zavěšeny na zdi v odstupu, to umožňuje proudu světla vykreslovat stíny jednotlivých pásků a segmentů. Na zdi tak vzniká nový obrazec modelovaný pouze působením světla a stínů.

Kurátor: Vladimíra Brucháčková Závodná