Šepoty

„ … okřídlené postavy se v jakémsi katatonickém tranzu pohybují odnikud nikam, v abstraktním vzduchoprázdnu napřahují ruce, které jsou vybízející, prosící, žehnající i přikazující zároveň. Bosé nohy a asketické cáry oděvů ostře kontrastují s až mimozemsky konturovanými hlavami. V tomto cyklu je prostor nefunkční a čas zbytečný, všechny teorie selhávají, definice jsou směšné, nic konkrétního nevymyslíme. Je lhostejné jsou-li to andělé spásy nebo poslové zkázy. Žáčkova výstava má název Šepoty, ale spíš se jedná o tlumený řev do vlastního nitra.“